O CHAMTIVÉM PSU - bajka
To měl pes zase jednou štěstí. Našel veliký kus masa. Popadl ho a
rychle utíkal někam se schovat, aby ho náhodou někdo neviděl.
Ten chamtivý pes se totiž nerad s někým dělil. Rychle pelášil k lesu a po
chvíli přiběhl až k lesnímu potůčku, přes který vedla dřevěná
lávka. Sluníčko svítilo a vodní hladina se leskla jako zrcadlo. Pes se
rozhodl, že přejde na druhou stranu. Opatrně se plížil přes potok,
uprostřed lávky se na okamžik zastavil, pohlédl dolů a celý překvapený
vidí, jak na něj z čisté vody kouká velké psisko s velkým kusem masa v
tlamě.
"To mám ale dneska neobyčejný den," říkal si pes, stojící na lávce,
"dám si s chutí i druhý kousek masa. Však já ti ho, kamaráde,
nenechám."
Přikrčil se, zavrčel a jak chňapl po mase, které se ve vodě odráželo,
vypadl mu jeho kus z tlamy a spadl do potoka. Na hladině se objevila veliká
kola, druhý pes zmizel a maso, které mu upadlo do vody, v bystrém potůčku
rychle uplavalo. Pes zůstal chvíli celý zkoprnělý a pak se rozběhl za svou
vytouženou lahůdkou, ale marně, Jeho pochoutka byla už dávno někde
daleko.
Chamtivý pes chtěl druhého okrást a přitom přišel i o to svoje.
Kdo kouká po cizím, nemá nakonec často ani vlastní.
Stejně tak dopadnou i lidé, kteří opouštějí Boha Stvořitele, Otce, Pána a Spasitele svého - BOHA NAŠEHO JEDINÉHO, a chamtivě chňapají po smyšleném trojjediném bohu, který neexistuje!
To je jinak. Lidí něco hledají a každý nachází, co zrovna potřebuje a
jak rychle to potřebuje.
Někteří se nechtějí trápit vědomostmi a tak vezmou za vděk jednoduchým
názorem a nebo vlídným slovem.
Jiní hloubají, ale jen v tom, co si přejí nalézt. Pokud se jim tam vklíní
něco jiného, okamžitě to zavrhují.
Další přijímají názory jiných a nebo si tvoří vlastní svět.
Pak jsou tu ti, kteří opravdu hledají.
Já tu bajku nenapsal, protože vím, že v proudící vodě potoka by byl odraz velmi zkreslený, ale děti to až tak nezkoumají... - Já tu bajku pouze opsal z knížky pro děti.
Já jsem šel ven asi o půl sedmé a vrátil jsem se po jedenácté. Sice občas spadlo pár kapek deště, ale sluníčko svítilo mezi mraky častěji...
Já si také pokašlávám - a už dlouho. Přestal jsem tenkrát po šesti dnech škytat a začal jsem pokašlávat! A také se z toho nemohu dostat! POMŮŽE MI POUZE TATÍNKŮV ZÁZRAK.
Úspěch není konečný, neúspěch není fatální: odvaha pokračovat je to, co se počítá.“ – Winston S
Žít, to je nejvzácnější věc na světě, neboť většina lidí jenom
existuje.“
Myslím, že teď to je můj případ.