Poznání dobra a zla.
Přiznejme si to, většinou nemáme z tohoto poznání radost.
Poznání dobra a zla.
Přiznejme si to, většinou nemáme z tohoto poznání radost.
Vždyť v tomto poznání pramení i pravdivé konstatování, že lidské chování k člověku zrcadlí i lidské chování k Bohu Otci lidstva!
A my lidé máme mít k Tatínkovi CELOU LÁSKU a SVATOU ŮCTU, i když to dnes není mezi mnohými věřícími lidmi "v módě"!
A já jsem za to Tatínkovi, svému a našemu jedinému Živému Bohu, moc a moc vděčný.
(Bible, Přísloví 29:2)
Když přibývá spravedlivých, lid se raduje, panuje-li svévolník, lid vzdychá.
(Živé Slovo Boží)
A Bůh Stvořitel, Otec, Pán a Spasitel náš spravedlivý je! Navíc je moudrý a láskyplný! Připočteme-li k tomu, že je i shovívavý, milosrdný, soucitný a plný milosti, máme proč se radovat!
(Bible, Žalm 145:17-18)
Živý Bůh je spravedlivý ve všech svých cestách, milosrdný ve všech
svých skutcích.
Živý Bůh je blízko všem, kteří volají k němu, všem, kdo ho volají
opravdově.
(Živé Slovo Boží)
O HLOUPÉ ŽÁBĚ A POTKANOVI - bajka
Šibalka žabka plavala v rybníčku a když připlula k rákosí, zahlédla
potkana, jak se lenivě vyhříval na sluníčku. Žába slušně pozdravila a
dala se s potkanem do hovoru.
"Pojď ke mně na hostinu," povídá potkanovi.
"To půjdu velmi rád," pomyslil si potkan, "žabička je vypasená, to si na
ní opravdu pochutnám." A vydal se za žabkou.
Chvíli tak plavali, ale tlustý potkan sotva dechu popadal a prosil žábu:
"Můžeš trochu zpomalit? Vždyť ti sotva stačím."
Žabka si hned věděla rady. Utrhla stéblo rákosí, přivázala si potkana k
nožce a říkala: "Já ti pomůžu, potáhnu tě za sebou."
"Jaký je tlusťoučký, pěkně vykrmený, udělám si z něho zásoby na
dlouhou dobu." těšila se žába. Mrštně se ponořila pod vodu a táhla
potkana s sebou. Ten se začal topit a mlátil kolem sebe hlava nehlava, jen
voda stříkala. Vysoko nad rybníčkem letěl velký sokol a vtom spatřil, jak
voda víří a cosi se tam zmítá. Rychle se spustil dolů, uviděl žabku,
popadl ji a vyletěl vzhůru i s potkanem uvázaným za nožku. S oběma
potměšilci pak odletěl do svého hnízda.
Však také jedno české přísloví říká: "Kdo jinému jámu kopá, sám do
ní padá."
A navrch trochu humoru...
PISATELKA: Máte rád hádanky a vtipy?
ŠIMEK: Mám rád staré hádanky a nové vtipy. Opačně nezaberou.
PISATEL: Máte rád otázky na tělo?
ŠIMEK: Ano, ale ne na moje.
PISATEL: Jak se jmenuje nejnižší hora na světě?
ŠIMEK: Krtinec.
PISATEL: Potkal jste někdy pohádkovou bytost?
ŠIMEK: Já ne, ale můj kamarád ano. Vzal si ji a teď žije s
čarodějnicí.
PISATEL: Měli by založit klub lidé, kteří spadli do močůvky?
ŠIMEK: Měli, ale těžko by jim někdo pronajímal klubovnu.
PISATELKA: Potřebuji aspoň trochu zhubnout. Co mám dělat?
ŠIMEK: Hlavně hodně jíst a spát, aby tělo mělo sílu se obezitě bránit.
Jak jsme ostatně už kdysi radili s Jiřím Grossmannem v jednom dialogu.
PISATEL: Souhlasíte s tvrzením mé ženy, že muž je zmetek, protože byl
stvořen první?
ŠIMEK: Ono by se také dalo říci, že muž je originál a žena nezdařená
kopie.
Já je neslavím, nemám k tomu důvod.
PRO MNE JE KAŽDÝ DEN BOŽÍ a tím i sváteční...