Vcerejsi vecerni polarni zare byla přenadherna ale matka prirody nam tim
neco chce řict
Kůra. To mi připomnělo, že jsem dnes v lese viděl vzrostlou břízu
napadenou kůrovcem! Netušil jsem, že kůrovec napadá i břízy!
Bolí mě to,
Tatínku můj milovaný, že tu asi není ani jediný človíček, který by v
Tobě skutečně viděl svého vlastního milovaného Tatínka a svou ŽIVOU
LÁSKU a dokazoval to nejen slovy - LHANÍ A PŘETVÁŘKA TU BUJÍ - ale i
celým svým životem! Neznají Tě, Bože a Pane můj, znají pouze sami sebe a
to ještě pod falešným úhlem pohledu plným samolibosti a pýchy. Vím,
děje se Tvá vůle! A Tvá vůle je moudrá a nadčasově láskyplná!
Ano! Já jsem prostě
lump! Jak mohou být oni z mého pohledu jiní!?
Omlouvám se
Ti, Tatínku můj milovaný!
Omlouvám se
Vám, bratři a sestry!
(Půjdu
raději ven na procházku...)
Říká se,
že nikdo z nás není neomylný!
A je to
pravda! Navíc!!! Když Bůh člověku jeho omyly zjeví, šokuje ho to!
Tatínku! Moc
a moc se Ti omlouvám...
Nebude to
pro mne snadné, nikoho nesoudit, budu-li přesvědčen, o správnosti svého
soudu!
ANO, NEBUDE
TO PRO MNE SNADNÉ - Otče, smiluj se i nade mnou! Děkuji Ti!
I když
půjdeš stále rovně, dojdeš dost často tam, odkud jsi vyšel, Človíčku!