K podstatě a smyslu života.
Když se podíváme na neživou přírodu (kameny, planety) a živou přírodu
(zvířata, rostliny), člověk vybočuje jednou zásadní věcí - schopností
sebereflexe. Zvíře žije přítomností a instinkty, ale člověk jako jediný
z nám poznaných tvorů na Zemi řeší svůj smysl, morálku a pokládá si
otázky o věčnosti. Z evolučního hlediska je tato touha po duchovnu vlastně
zbytečná pro pouhé přežití druhu. Pro řadu filozofů i věřících lidí
je právě toto argumentem, že lidská duše má hlubší původ a ukazuje na
existenci Stvořitele. Zároveň to však otevírá další fascinující
otázku. Co když je tato naše touha po přesahu jen ukazatelem toho, že máme
ve vesmíru ještě jiný, nám zatím zcela neznámý úkol nebo cíl, který
teprve čeká na své odhalení?
Předmět diskuze:
Život (jako taký) i smrt člověka jsou v tomto světe velikým mysteriem vo vztahu k existenci člověka a k jiné živé i neživé přírodě, i tajemstvím možnosti jeho pokračování po smrti...budeme se zajímat (z postoje náboženského/biblického, filozofického, a i z vědeckého hlediska) jeho vznikem, průběhem a zánikem v tomto světe, jeho významem, jeho tajemstvím/mysteriem, budeme debatovat o příčinách, podstatě a smyslu života a jeho ukončení smrtí, a o jeho možném pokračovaní po pozemské smrti...prosím jen o věcné argumentační příspěvky k daným tématům.
