https://www.super.cz/1149349-neotravujete-parchanti-predstavitelka-narodem-milovane-babicky-byla-dobrotivou-starenkou-jen-naoko.html#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=super.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=abtest219_novinky_na_pozici_1_varDD&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz
Dobrotivá stařenka jen naoko
V případě Terezie Brzkové nešlo o jediné ztvárnění dobrotivé
stařenky. Později hrála například hodnou mlynářku v Pyšné princezně
(1952). V pohádce Byl jednou jeden král (1954) jsme ji viděli jako moudrou
kořenářku, která pomáhá princezně Marušce s jejím svérázným
královským tatínkem i s láskou k rybáři. A jako vlídná stařenka se nám
představila i v další pohádce Princezna se zlatou hvězdou (1959). V očích
všech diváků byla Brzková prototypem hodné babičky, kterou by chtěl
každý. Jenže…
Na place byla podle svědků náladová a během natáčení Babičky děti
od sebe odháněla – a to včetně filmových vnoučat. Dokonce na ně prý
křičela: „Neotravujete, parchanti!“ Údajně to mohlo mít souvislost i s
tím, že tehdy 11letá představitelka Barunky Nataša Tanská (✝84) dostala
honorář ve stejné výši jako Brzková (konkrétně 10 tisíc korun, což
byly tenkrát obrovské peníze).
Nevím proč, ale připomněla mi matku Terezu, ta
taky nebyla taková jak se předváděla na veřejnost.
V roce 1996 byl natočen film s provokativním názvem Matka Tereza: Anděl
pekla[7], v němž byla řeholnice obviněna ze solidarity s diktátorskými
režimy. Umožnila jim, aby se za příspěvky na její útulky hřály v její
popularitě. Po filmu následovala knižní verze Christophera Hitchense "The
Missionary Position: Mother Teresa In Theory And Practice", v níž autor
kritizoval nedostatečnou lékařskou péči o nemocné a umírající v domech
kongregace milosrdenství, údajné snahy Matky Terezy získávat své pacienty
pro křesťanskou víru, její odmítání potratů a antikoncepce a již
zmíněné styky s diktátorskými režimy.
Mnoha lidem vadilo její odmítání potratů a antikoncepce. Kritikové ji
označovali za fanatickou antifeministku, mimo jiné kvůli výroku z roku 1988,
že by nikdy nesvěřila dítě k adopci matce užívající antikoncepci,
protože „je to důkaz její neschopnosti milovat“.[8]
V neposlední řadě je v knize poukázáno na její údajné pokrytectví:
zatímco prý svým pacientům odbornou lékařskou péči nedopřávala, jen
jim ulehčovala umírání s poukazem na milost boží (kniha dokumentuje
případy, kdy objektivně léčitelní pacienti nebyli odesílání do nemocnic
k léčbě, ale byli ponecháni zemřít), sama se léčila na drahých
klinikách západního světa.
Zřejmě největší kontroverzi okolo Matky Terezy rozpoutala v roce 1991
skupina kanadských lékařů, která v nemocnici Misionářek milosrdenství
odhalila otřesné hygienické podmínky, nedostatek jídla a mizivé množství
utišujících prostředků. Důvodem byl specifický pohled Matky Terezy na
utrpení a smrt. „Je krásné vidět chudé a nemocné, jak trpně
přijímají svůj úděl a trpí jako Kristus o pašijích. Svět je jejich
utrpením bohatší,“ řekla matka Tereza při rozhovoru britskému novináři
Christopheru Hitchensovi. Hitchens také upozornil na praxi křtu bezmocných
umírajících, který řádové sestry na její pokyn běžně praktikovaly,
ačkoli podle církevních řádů je ke křtu třeba informovaného souhlasu
křtěnce.[8]
Po smrti Matky Terezy vyšly knižně její deníky, z nichž vyplynulo, že
nedlouho po povolání do služby ztratila jistotu víry a Kristu sloužila
dlouhá desetiletí navzdory hlubokým pochybnostem.[8]