To, co popisuješ, byly VDOLKY.
Pokud měly krásný tvar a hlavně DOBROU CHUŤ, tak to nebyly žádné
"frgále".
Já vím, že se to tak nějak vžilo, označovat vdolky výrazem "frgál" a
mladší generace se s tím smířila a bere to jako oficiální název! Ale pro
nás, starší hospodyně, které se setsakra natrápily, než se naučily té
DOKONALOSTI
pravého VDOLKU, slovo "frgál" působí
jako červený hadr na býka! 
Ale jo, rozumím(e) vám!
Užívejte si ty "frgále" (nebo "frgály") - hlavně když jsou DOBRÉ.
Některé pekárny tady na Valašsku se v pečení vdolků hodně pohoršily.
Zjistily totiž, že cizím lidem chutnají i vdolky různě ošizené, hlavně
že je to kulaté!
Já jsem vdolky pekla ještě před pár lety, dokud moje tetička měla pec.
Protože ty nejlepší vdolky jsou ty z pece.
Ale už to nedělám, "mladí" přestavěli pekárnu na pokoj pro děti (chápu)
a pec už není....
(ale zachránila jsem aspoň kredenc, který dělal doma tchán mojí tetičky
jako svatební dar pro syna! I tetička modernizovala kuchyň a má tam
ošklivý "sektor" . ale pohodlnější, kredenc dala do pekárny a když
pekárnu rušili, byl boj mezi strýčkem a "mladými" o zachování kredence.
Já v té době zdědila chalupu, po kredenci sáhla všemi deseti - ke
spokojenosti nás všech)

Jako děcko jsem je ráda
pročítala. Nejstarší je asi z roku 1914 a takové “relikvie” se
nevyhazují i když se na nich podepsal čas. Byly na půdě ve dřevěném
kufru po prababičce z Mušova.
