Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Vrrrrrrrrrrrr­....... křivák sa mně v kapse otvíře...... takové poklady měl můj táta a když zemřel, ségra všechno vyházela! Měl i obrovskou knihovnu - a segra složila knihy do krabic od banánů a prodala to nějakým vychcancům za tisícovku za krabici! Nic mně neřekla! Jenže: některé knihy byly i MOJE, já jsem je u táty nechala v jeho knihovně - občas si někdo z rodiny nebo ze známých od táty knihy půjčoval. U našich - už u staříčků - bývaly dveře otevřené pro kohokoliv kdykoliv. Já jsem stejná. Jenže moje segra je jiná - tu to štvalo a když táta zemřel, lustrovala i návštěvy co přišly za maminkou, byla na ně protivná a tak přestali maminku navštěvovat..­..maminka zemřela, byla jsem u ní... když zemřela, zavolala jsem na segru, byla kdesi venku, že maminka zemřela.... segra mně řekla ať jdu domů, že všechno zařizuje ona.... a to jsem byla v rodném domě naposled.... přivezla mně ještě deku, co pod ní maminka zemřela a pár fotografií..... tož tak.
Pokud jsi něco zachránila tak jsi borka! To je paráda!

Nebýt té zasrané politiky, tak bychom si určitě hodně rozuměli. I ty horké hlavy máme stejné..-) Tvé příběhy se dobře čtou ale to už dávno víš… Taky mám své “zážitky” s rodinou, jenom o nich nechci moc psát. Nikdy nic není tak, jak to na první pohled vypadá.

Rozuměly. Sorry jako.-)))