Tak to já se vdávat chtěla ,těšila jsem se až vypadnu z domova a budu
mít vlastní rodinu-měla jsem kliku,s Mírou nám to vydrželo pětačtyřicet
let. 
Tak to já se vdávat chtěla ,těšila jsem se až vypadnu z domova a budu
mít vlastní rodinu-měla jsem kliku,s Mírou nám to vydrželo pětačtyřicet
let. 
Norinka kecá. Je ráda, že je pod čepcem. Je třeba jí brát s rezervou. Ona kecá imrvére.
Dobrý večer. Hlásím že cesta byla krásná, málo aut a kamionů. Country radio krásně hrálo, navigace ukazovala modkou šipkou kde jsme. Zkontrolovala jsem okna v ložnici ale kutilky tam nejsou. Díky bohu. Jěště v kuchyni zkouknu ale až ráno.
Po dálnici ale tou Louny -Praha . Jak jsou tam těch 6 km betonová svodidla - dělá se tam 4 proudá dálnice takže zúžený provoz.
Byla tu hlavně letecká posádka ale pak to přeložili do Vyškova. Teď snad červené barety tu jsou.
Děcka idu hnípat. Ráno zase ve 4.50 s pelechu. Ale snad budu mít volnou
sobotu a dospím to... V neděli jsem prospala skoro celý den. 
Chce to toleranci a málo sobectví.Je ideální,když se člověk dokáže
radovat z "obyčejných" věcí a nežere se něčím,co zrovna mít
nemůže.Když mu stačí zdraví a spokojená rodina,když si nepřestane
vážit svého partnera. 
Nojo, tak ono to taky dřív bylo jiný. Já pochopitelně nebydlela s rodiči. Věnovala jsem se tomu, co mě bavilo..Hlavně cestování.. kdyby zůstalo jen u toho, nevadilo by mi to
Jasně,že to bylo jiné.Vdávala jsem se s úderem plnoletosti a po roce se
narodil syn.Tehdy ovšem byla mateřská jen půlroční a nebylo dost míst v
jeslích-ještě,že jsem měla ochotnou babičku i práci na směny.Nebylo to
jednoduché,ale přesto jsme se uměli radovat ze života.Dokonce i po nuceném
přesunu do pohraničí. 