No, to byl děs. Sednout si jen tak a pokecat jsme nemohli, furt nějaká
nadiktovaná činnost, nudné soutěže a hry, strašný. Večerní
organizované "zábavě" jsem snažil vyhnout, předstíraje bolest hlavy jsem
se odebral na světnici si alespoň číst. To mě prošlo jen jeden den. Druhý
den bolela hlava půlku lyžáku, konkrétně na našem pokoji bolela hlava
úplně všem.
Ovšem jakmile nás dozorující
soudružka vychovatelka načapala hrát mariáš, zase nás všecky nahnala do
té jídelny a museli jsme se s ní povinně nudit. Já jsem nebyl na
internátě, takže jsem na takovou buzeraci ve "volném čase" nebyl zvyklý.
Čert mě byl dlužen tam jezdit.





Dnes jsem zvědav. Kluci jsou nabuzení.
Kanadu v základu klepli. Jenže oni jsou doma a zápas od zápasu lepší. Bude
to možná pěkná podívaná. Na druhé straně se obávám, že si s nimi
kanaďané vytřou zadek. Uvidíme.








