Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

Duši a už sis našel svého přítele. nebo tě pořád živí maminka? Ona je jako Ježíš: třetího dne vstala z mrtvých

Přátel mám dost a nepřátel taky, nové tedy nehledám...O mamince se mi dnes zdálo a byl to krásný sen, díky za připomenutí...

Přesně tak.Kupříkladu já jsem se vdávala v r.66 ,proti vůli rodiny,čistě z lásky,aniž bych "musela" -syn se mi narodil až po třinácti měsících.Jinými slovy,žila jsem v době,kdy se sice "nosil" sňatek a dítě až poté,ale to ještě zdaleka neznamenalo,že byl někdo do svatby nucen rodiči,kteří mu nějakého partnera vybrali sami.Ta doba už byla dávno pryč. Tehdejší doba stále za prd něčím jiným.
No a ta dnešní doba sice sňatky pokládá za nemoderní,ale pak si nemůžeme naříkat na počet samoživitelek­.Zejména v éře vyspělé antikoncepce.

My jsme spojovali grunty. Rodiče mi před svatbou říkali, že láska přijde později.

Takhle to probíhalo v době,kterou jsem ani sama nepoznala.Kaž­dopádně to bylo dost necitlivé a velké riziko,že se láska nedostaví.Ženě to snad do jisté míry mohla vynahradit láska k dětem.

A později láska ke straně.-) Tenkrát šlo asi jenom o ty "kasty", kam měli jiní zákaz. I dodnes na to někteří hladí a hlavně starší akademici se nechají rádi oslovovat tituly nebo je mají před jménem a za jménem na dopisní schránce.-)

a nebo postaveni a penize