Buď Vítán, kdož v dobrém úmyslu přicházíš

To jste si stavěli sami?

Tal přece panelákům se říká králíkárny.

Tam se musíš naučit žít už od vyvrhnutí. Osobně mám po hodině návštěvy kotce klaustrofobii a musím jít ven. Fakt...

Tak nějak.
Ale s přibývajícími léty už nejsem tak radikální.
Jako děcko a zamlada jsem si vůbec nedokázal představit v něčem takovém bydlet. Teď už ano, vím, že se v té krabici dá přežít. Přesto doufám, že mě taková hrůza nepotká.

K tomu ti dopomáhej Otec. Syn. Duch svatý a v neposlední řadě i Karolko.😄 Idu ke šporheltu.

Já jsem v paneláku spokojená, protože nemusím topit a celý den mi teče horká voda.

Teplá voda teče i na chaloupce. Máme bojler.))) A moderní kotle topí samy. Jen jednou za rok revize. A topíme kdy chceme. A někdo má i krb a to je paráda koukat na to hořící dříví v něm.

Ano i já mám krb zapnu v tv a už hřeje krb a když chci do Afriky tak prepnu a koukám na krásy Afriky a když chci relaxovat prepnu a rybičky a akvárko

No, tak to je paráda.
Ale já jsem rád, že se najde tolik lidí ochotných v těch kotcích bydlet. Moc si vás takových vážím.
Kdyby chtěl každý svůj barák, tak už je zastavěná celá republika, takže vám díky.
No a jen tak na okraj, život na venkově už poněkud pokročil, taky máme celý den teplou vodu a topení jede samo, takže nemusím topit. Akorát to stojí nějaký peníz, ale za to pohodlí a hlavně soukromí to stojí.

Já chtěla do paneláku od mala. Protože veškeré topení v domku jsem musela obstarávat já, včetně sekání dříví. Bojler jsme měli, ale zapínal se na noční proud, takže v pozdním odpoledni už horká voda netekla. Zlatý panelák!

Tak to mas jako ja, prala jsem si jen ustredni topeni ...

Taky to tak máme ..můj muž pochází ze statku..říkal,že dříny si užil vic než dost a to od dětství..takhle je doma teploučko o nic se starat nemusíme.

Jo, dříve se tak žilo. I dnes tak někdo žije, štípe dříví, chodí přikládat, vybírat popel a pořád dokola uklízí ten bordel. Ale dnes to jde to i jinak. Bez bordelu a zcela automaticky, jako v paneláku.
Panelák je strašný, neustálý hluk, žádné soukromí, málo prostoru, děs. Šel bych do něj jen v případě, že by nebylo jiné východisko z krizové situace, jinak rači budu štípat i to dříví.

Já byla s mamkou v mém rodném domku, když jí kvůli diabetické gangréně uřízli nohu a byla na vozíku. Stačila mi jedna topná sezóna, a hodně rychle jsem utíkala zpět do paneláku.