MÁME TO, CO NIKDO NECHTĚL
Lenka Procházková
Názory disidentky a chartistky, spisovatelky Lenky Procházkové.
Zrovna ode mě to asi zní divně, ale musím říci, že život v
normalizaci
nebyl tak šedivý, stísněný a uniformní, jak se dnes píše v učebnicích.
Byl v něm prostor
pro soudržnost a lidskou slušnost. (…)
idem, kteří v dětství či mládí prožili rozčarování z Mnichovské
zrady západních spojenců
a pak válku, Heydrichiádu (Pozn.: naši rodiče), nelze jim vyčítat, že po
osvobození vstupovali do KSČ,
protože cítili vděčnost k vojákům Rudé armády, kterých u nás padlo
víc než sto třicet tisíc. Proto
v roce 1946 dostali v Čechách komunisté tolik hlasů.
Komunismus byl v té poválečné době opravdu vnímán jako nadějný směr,
plný energie. (…) Občas
jsem zvaná na přednášky, a tak vím, že ani mnozí vysokoškoláci dnes
neznají základní fakta
z novodobých dějin své země, natož z dějin světových.
omunistické školství sice taky přechylovalo dějiny k obrazu svému, ale kam
se
hrabalo na dnešní mystifikátory. Když jsem koncem šedesátých let
dospívala, patřilo naše
školství k nejlepším na světě a umění bylo taky na vrcholu. Dnes se
filmy z této zlaté éry pouštějí
v televizi v noci, aby se těch pár bdících pamětníků nažralo a stádo
spících zůstalo nedotčeno
srovnáváním. Říká se, že malý národ může být velký jen svou
kulturou a vzdělaností. Pokud na tuto
tradici zapomene, jakým tmelem bude držet pohromadě̌? Televizními
seriály?
řipadá mi, že už zase žijeme v kleci přikryté hadrem. Naštěstí i dnes
mnozí,
a je jich čím dál víc, hledají škvíry v té celtě. Těmi škvírami je
internet. (…) Nedávno
jsem v nějakém článku na internetu četla věštbu, že česká státnost po
sto letech
skončí? Opravdu se zdá, že vývoj k tomu směřuje…
► rozdělení republiky byl první krok.
► předávání majetků a půdy církvi a šlechtě, které je popřením
smyslu Masarykovy pozemkové
reformy, už proběhlo.
► samostatná zahraniční politika neexistuje, pouze prezident se snaží
něco dělat Pro národní zájmy.
A média ho za to cupují.
► devastace školství pokračuje.
► o průmyslu, zemědělství, zdravotnictví a sociální politice už ani
nebudu mluvit.
► Co ještě zbývá k dovršení? Zrušit Benešovy dekrety a uzavřít
konkordát s Vatikánem…
a toto sepětí minulosti a přítomnosti s budoucností je dnes embargo.
Chováme se, jako bychom žili v bezčasí. A zatím se čas nachyluje. Obranné
mechanismy, mezi
které patří například instinkt, pozvolna mizí, když jsou atakovány
nepřetržitým proudem informací.
Většina těch informací má jepičí životnost a nulovou výpovědní
hodnotu. Přesto si namlouváme,
že jsme in. Náš mozek je ale stvořen pro jiné programy, než je vnější
masáž. (…)
ětšina lidí si v roce 1989 nepředstavovala, že změna režimu se zvrhne
do
kapitalismu, který notabene nedodržuje ani vlastní pravidla. Mnozí doufali,
že navážeme na
ideály obrodného procesu (Pozn. rok 1968 před vstupem spojeneckých vojsk).
Že bude svoboda
tisku, že se otevřou možnosti drobného podnikání a soukromého
zemědělství, ale že velké podniky
zůstanou státu (Pozn.: Kde jsou Kladno, Vítkovice, Prostějov, Škodovy
závody Plzeň, … a další? Co
asi čeká Novou huť Ostrava?). Jistě si nepředstavovali, že prodáme i vodu
zahraničním firmám
a že část polí a lesů věnujeme církvi.
ožná, kdyby se v prosinci 1989 stal prezidentem Dubček, mohla ta naděje
a semknutí mít delší trvání. Tím by se zpomalil a snad ani neprosadil
historický návrat ke
kapitalismu. Republika by se asi nerozpadla. Jenže Dubček se kandidatury vzdal
na naléhání Havla.
Bylo mu totiž vysvětleno, že pouze osobnost V. Havla může být zárukou,
že se stát udrží celistvý (…)
Dubček se nesměl stát ani prezidentem Slovenska. Byl symbolem něčeho, co
mělo být
pohřbeno, protože mocní tohoto světa měli jiné plány.
Jakou roli v těch plánech sehrál Havel, můžeme pouze odhadovat. Z jeho
skutků je ale zřejmé, že se
necítil být hercem, ale tvůrcem. Myslím, že tato iluze mu vydržela až do
smrti. Jako spisovatelce mi
Dubčekova postava připadá tragičtější.(…)
áme, co jsme nechtěli. Žijeme ze dne na den a ve strachu, co bude zítra.
A zítra může být i válka. Ekonomové se obávají, že je neodvratná.
Zbrojařské koncerny
v to doufají.Tentokrát už Rusko ale nebude Evropu zachraňovat.
Tak se probuďme, je za minutu dvanáct
Co tu ještě nebylo
1
. Zase vyhozené
velké peníze za nepotřebný šrot. 
