Rozcestník >> Ostatní >> Co tu ještě nebylo

Chtěli jsme na Západ. To se povedlo. Tehdejší západní svobodu a demokracii
socialistický tábor infikoval a dnes se potácíme v něčem, co má něco málo ze
Západu, něco víc ze socialismu a stále více z diktatury orwellovského typu.
Po roce 89 ́ jsme byli nadšení, jak úžasně nás Západ vítá, objímá s ochotou
všemožně pomoci. Dnes, po letech, je jasné, že šlo převážně o kšeft a
strategické politicko-vojenské pozice. Navezli do východního bloku miliardy
tun západní nadvýroby – převraty v soc. dem. bloku pomohly Západu oddálit
agónii nekryté měny a zadluženosti. Následující kolaps se už bude týkat i nás.
V roce 1989 jsme udělali stejně hloupou chybu jako komunisté v roce 1948, když
jsme prohlásili, že vše, co vymyslel předchozí režim, je špatné a musíme to zničit.
Náš nový americký přítel s otevřenou náručí přijímal komunisty z vysokých postů i
estébáky podobně jako po 2. světové válce nacisty, zločinec, nezločinec, protože
právě tito lidé měli informace a styky, nejvzácnější platidlo kapitalismu. A v České
republice se už 30 let straší pořád dokola komunisty, aby si dav nevšiml, že zde
vyrostla mnohem horší mafie.
V kroužku dobrých známých občané polohlasně nadávali před rokem 1989, jak
komunisté kradou, zedníci jezdí v pracovní době stavit jejich vily, chaty,
nakupovali v Tuzexu v Esu… Po roce 1989 jsme teprve zjistili, co to znamená
krást. Mezi kecy o svobodě, demokracii a spravedlnosti mizely fabriky, miliardy
z bank beztrestně, nebo takřka beztrestně. To samozřejmě trvá dodnes, byť
možná v omezenějším rozsahu. Načerno se vesele staví továrny, vily milionářů
a politiků a vše se dodatečně povoluje. Manželé senioři však musí bez pardonů
zlikvidovat načerno postavený zahradní domek. Tak jsme se konečně dočkali
vytoužené spravedlnosti.
Justice žádá vysoké platy, aby byla neovlivnitelná, ale jak vidíme, taktéž téměř
neodvolatelná. A tak existuje právo, které se rozsudek od rozsudku mění o 180°,
soudní znalci vytvářejí zcela protichůdné posudky a nikomu to nepřipadá
nenormální. Ať už justice vysvětluje, jak chce kauzu podnikatele Janečka, který jiný
vězeň si v klídku běhá (nebo jezdí na kole) po svobodě? Který jiný vězeň by přes
takovou masivní mediální kampaň zůstal, byť jen týden, na svobodě? A co exekuce
ČSSD? Strana, která se tak stará o dlužníky. Který dlužník s desítkami milionů dluhů
má taková privilegia jako ČSSD? Není to u obyčejných dlužníků tak, že jej napřed
2
sedřou z kůže a teprve, když nemá nic, tak se může bránit? Takto nám funguje
právo a spravedlnost 30 let po převratu.
Určitě jsme si nemysleli, že 30 let po pádu socialistického systému zde vyroste
za peníze pracujících elitní minorita, která je hýčkána právě proto, že v drtivé
většině nepracuje. To by komunisty ani ve snu nenapadlo! Vše je perfektně
pojištěné, aby nikdo nezískal důkazy. Ačkoliv statistiky existují na všechno, na
úřadech práce je zakázáno uvádět etnikum. Takže sice můžete tvrdit, že
většina nepracuje, ale pohybujete se na tenkém ledě, protože, i když je důkazní
břemeno na státu, není jak dokázat, sic evidentní, pravdu. Stát se svými
pohůnky z médií prohlásil útržky poštovních poukázek sociální pomoci ve výši
přes 30.000 Kč za hoax kolující po internetu, takže kdo to i nadále tvrdí, lže. Na
zaměstnance pošty se odvolat nemůžete, protože jsou vázáni mlčenlivostí. A
kdo na věci upozorňuje, nosí cejch nácka, xenofoba, rasisty a dalších
nesmyslů žvanilů z politiky, médií a neziskovek, kterých se na etnickém uměle
vyvolaném problému velmi dobře živí hned několik desítek.
Že má západní „demokracie“ pro nás jiná pravidla, jsme zjistili záhy po vstupu do EU
a Schengenského prostoru. Například celých 30 let trvající několikanásobné rozdíly v
dotačním systému zemědělství. Nazývali nás kolegy, plácali po ramenou stejně jako
naivku s krátkými nohavicemi, který jim daroval východní zbrojní trhy (kdo by mu pak
neuplácal bustu v Kongresu USA), ale nesměli jsme na Západě pracovat.
Třicet let demokracie a svobody nám zdevastovalo soběstačnost v potravinové
výrobě. Výrobní prostředky u nás vlastnil dříve stát, dnes téměř vše vlastní
cizinci a veškeré zisky a dividendy odcházejí do zahraničí. S tím, co posíláme
do EU, mnohem více ztrácíme, než dostáváme na něčem tak typicky
socialistickém – dotacích. Po třiceti letech se pokrytecky chlubíme německou
firmou Škoda. Pyšníme se světoznámým japonským pivem z Plzně nebo
japonsky hořkým z Moravy. Hynek Čermák se dme patriotismem nad
kanadsko-americkým pivem. Možná více než 70% bývalého českého průmyslu
patří dnes Němcům a dalším „spojencům“, včetně strategické výroby. Hlupáci
prodali i to nejcennější – pitnou vodu a zničený řad si nechali. Dnes ji horko
těžko za nemalé miliony města kupují zpět. Dokonce jsme prodali i státní zlatý
poklad, který přežil od císaře pána, za pár bezcenných papírů nekrytých
zlatem. Zbavili jsme se všeho, co přežilo i komunisty. To znamená, že jsme
horší a hloupější než oni.
I těm nejhorším fanatikům neziskovek, které živí jednotlivé státy, říkají
mainstreamová média aktivisté. O lidech, kteří žádají, aby se používal rozum a
základní evropské hodnoty, se mluví jako o extremistech, rasistech, xenofobech,
kteří mají nesmyslné požadavky. Spousta médií a politických neziskovek na obou
stranách barikády je financována penězi ze zahraničí. Než vznikla lež nazývaná
politická korektnost, říkalo se takovým lidem kolaboranti a to plným právem. Dnes
jsou politickými předáky oslavováni. Tedy pokud nestraní Rusku, není-liž pravda?
3
Psychicky nemocná dospívající dívka se stala loutkou fanatiků zelené lobby. V
OSN do očí říká politikům, že jsou hloupí, oni kývou hlavami a nadšeně tleskají
(někdy může mít i Greta pravdu). Ve Švédsku nikdo neřeší její záškoláctví a ve
vedlejším Norsku kradou děti rodičům za pohlavek. Ulicemi prochází
zmanipulované davy řvoucí proti fosilním palivům, proti jádru. Ale drtivá
většina používá auta, používá elektřinu a na talíři má jídlo, které by neměli,
kdyby byla půda zastavěna solárními panely a elektrická energie na příděl,
protože by nebylo dost pro všechny. Tyto zelené manipulace opět vytvářejí
nové penězovody a další miliardy mizí z rozpočtů zemí i EU.
Kdo by si pomyslel, že třicet let po snaze o svobodu a demokracii budou
mainstreamová média psát a vysílat úplně stejně jako Rudé právo a Československá
televize v 70. a 80. letech. Tehdy se dennodenně objevovaly nenávistné zprávy proti
Spojeným státům a jejich evropským nohsledům. Dnes, takřka stejnými slovy, média
dennodenně vedou nenávistnou kampaň proti Rusku. Stačí porovnat veřejně
přístupné dokumenty. Odpustili jsme Německu porobu, vraždění, odsun z pohraničí,
plán na likvidaci Slovanů. Dnes jsme takřka jejich spolkovou zemí (vyjma životní
úrovně a rovnosti postavení) a za minulostí jsme udělali tak tlustou čáru, že naši
politici jezdí na setkání těch, jejichž předci vyhnali Čechy ze Sudet a tak strašlivě se
stydí, že jsme jim to v roce 1945 vrátili i s úroky. Ale za mnohem menší utrpení od
Sovětského svazu vedeme nenávistnou kampaň proti Rusku a o 21. srpnu 1968 se v
médiích píše už celoročně. Nenávidíme pro okupaci Rusko, ale jsme jako členové
NATO přinejmenším spoluviníky napadání svrchovaných států ostatními členy
NATO, jako jsou Spojené státy, Velká Británie, Francie, dnes třeba Turecko. Takže
co na jedněch kritizujeme, u druhých nanejvýš s výtkou (a to až po schválení EU)
mlčky přecházíme. Historie se přepisuje urputněji než v 50. letech minulého století.
Samozřejmě vše velmi podporováno našimi novými přáteli, na které socialistický tisk
ještě před třiceti lety plival. Podlézali jsme Moskvě, teď to samé děláme ve
Washingtonu a Bruselu.
Jako celek jsme jedním z nejtolerantnějších národů na světě, co se týká
sexuálních odchylek (i když toto označení asi způsobí řadě těch, co to mají v
hlavě jinak nastavené, ukrutné utrpení). Dnes životy většiny, za vydatné
pomoci pomýlených politiků, diriguje stále více se rozšiřující společenství
písmen (LGBT) a někdy se dá říci, že taky osoby, které by spíše patřily do
psychiatrické léčebny. Přes tři tisíce milionů let (3 000 000 000) zde existuje
svět o dvou pohlavích. Pak se sejde v Bundestagu parta politiků, většina
zvedne ruce a vznikne třetí pohlaví a tím i třetí záchodky. Vznikla zvrácená
gender politika, která je nebezpečnější než celý socialistický tábor dohromady.
Vznikla opět jen z křiku neziskovek a pomatených nápadů. Tyto perfektně
státem živené neziskovky s úžasnými zisky přikazují (a stát jako osel kývá),
aby si ve školkách chlapci hráli s panenkami, holky s auty, aby panenky byly
černé, aby rodiče byli bezpohlavní stvůry číslo 1 a 2. Vymýšlejí se zvrácenosti
typu, že Oscary vyhrávají pouze bílí herci (nikoliv ti dobří, bez ohledu na barvu
4
kůže), tupé návrhy na jeho přejmenování, ze státních znaků se lvům odstraňují
pohlavní orgány, takže jsou zde zástupy eunuchů. V muzeích je málo
vycpaných samic. V USA soutěži s ženami chlap cyklista, který si prostě myslí,
že je žena a vesele vyhrává. Ale Caster Semenyovou svět pronásleduje,
protože se narodila s vyšší hladinou testosteronu! Co se stane, až se někdo
bude cítit jako lev a vrhne se na kolemjdoucí? Bude souzen za napadení nebo
litován? Vůči těmto hnusům by měla být plná náměstí protestujících…
Stát nás den ode dne více nutí k tomu, co nemáme a máme číst. Už to chce
dokonce vnucovat dětem prostřednictvím Člověka v tísni ve školách. Už ani korunu
na Člověka v tísni, který mezinárodně již dávno není apolitickou neziskovkou! Stát
rozhoduje, co jsou lži, dnes nazývané fake news, ale přitom stále častěji jsou při
lživých zprávách přistižena právě mainstreamová média. Za 30 let jsme se nenaučili
uznávat právo na odlišný názor až tak, že by někteří byli schopni lynčovat v zájmu
svého jedině správného demokratického názoru, jak nám předvádí náměstí. A to už
vůbec nemluvě o presumpci neviny. Svoboda je i o tom, že si budeme číst, co
chceme, ať je to lež, ideologická kampaň, cokoliv. A tato svoboda v České republice i
v Evropě a západním světě končí. Zde jsme úspěšně na cestě k orwellovské
diktatuře.
Stát, kde se politici před třiceti lety dušovali, že zastupování lidu bude čiré jako
křišťál, vymyslel již 10 let po převratu tzv. náhubkový zákon. Poskytování
informací je stále více omezováno. Úředník se stal přinejmenším stejným
pánem nad našimi osudy jako za socialismu, nikoliv služebníkem a rádcem. A
takto by se dalo pokračovat dlouho a dlouho…
Nežijeme v demokracii, pokud si lžeme do očí a říkáme tomu politická
korektnost. Nežijeme v demokracii se svobodou slova, pokud jsou nám
cenzurovány názory, které se nelíbí druhým a pokud je nám vnucováno, co
máme číst. Cenzurováno opět úředníky jako za komunistů, ale taky vynucenou
autocenzurou a kolaborantskými neziskovkami. Nežijeme v demokracii, je-li
právo jedince nebo skupiny povyšováno nad právo většiny. Nežijeme v
demokracii, je-li možné odsoudit člověka bez soudu, ať už tak činí vyvolaná
nenávist na náměstích a v politice nebo zapšklost a závist, kdy stačí pro
zničení osoby ukázat mnohdy anonymně prstem, jak se děje především v
anglosaských zemích. Nežijeme v demokracii, pokud je právo ilegálního
narušitele hranic povyšováno nad práva původních obyvatel. Nežijeme v
demokracii, jsou-li vraždy, násilí a teror na domácím obyvatelstvu páchané
přistěhovalci neustále omlouvány jako něco zcela výjimečného. Nežijeme v
demokracii, když omezujeme vlastní křesťanské zvyky kvůli těm, kteří ve
svých zemích křesťany pronásledují. Nežijeme v demokracii, když se o
Vánocích musíme procházet mezi betonovými kvádry. V takovém případě nás
na konci cesty čeká zase jenom válka a zmar.
Radomír Dolanský.