otázkou je, jestli poruchou osobnosti není spíš zbytečná vztahovačnost
a urážlivot :-)))
máme spolehlivou disgnostiku? :-)))) 
Práh citlivosti mám,bohužel, jinde.Paradoxem je,že v reálu méně,než v
případě psaného slova. 
V reálu jsi vztahovačná a urážlivá dříve nebo později než na diskusi?
???
Tak to vysvětli Potue, ta mi furt vyčítá, že se snžím někoho urazit, a
přitom, jak správně píšeš, toho já nejsem schopen

Skutečně blbě pindáš a ještě k tomu máš dlouhé vedení.Sprosťárny
mi vadí v případě psaného slova,kterého si hodně vážím.Ale urážlivá
nejsem ani v reálu-je to jedna z mála mých ctností. 
Ne, já nemám dlouhé vedení, ty se prostě jen neumíš vyjádřit tak, aby ti bylo rozumět napoprvé a člověk se nemusel doptávat, co chceš vlastně říct. Kdekdo jinej by se neptal, ale třeba tě rovnou sejmul. Mysli na to :-))))
Pokud nejsi urážlivá, proč se urážíš?
Každopádně že jsi vztahovačná tu zaznělo i od tebe, pokud se nepletu, a
od vztahovačosti je k urážlivosti coby dup.
Sprosťárny ti jistě vadit mohou, ale tobě vadí i ironizace, a označuješ
to (u mne) za snahu druhého dehonestovat, zesměšnit, přitom se jí sama
dopouštíš i vůči mně. :-))))
Já jsem prostě rád konkrétní, přesnej a konečné závěry dělám jen
z naprosto jasně podložených a doložených věcí. Pokud stejně posupuje
ten druhý, buď mu to potvrzuji (v rámci debaty) a nebo prostě mlčím,
protože nemám výhradu (což může být samozřejm i v případě nezájmu o
téma).
Ty mnohdy vycházíš jen z teorií, názorů, byť třeba logických a
možných, ale prostě neověřených. To je pro mne problém.
Píši samozřejmě o situaci, kdyz z něčeho neověřeného neověřitelného, byť třeba i s vnitřní logikou, děláš "tutovku". ne když to bereš také jen jako hypotezu.