Ve 40 letech rektorem? Připusťme, že Fiala pracuje pro někoho jiného
než pro Čechy. Konvička vidí mocné hráče v pozadí
24.07.2022 0:01 | Rozhovor
Opoziční politici nebo kritici vlády stále častěji uvádějí jako příklad rázného politika pro dobu krize maďarského premiéra Viktora Orbána, který zastavil vývoz pšenice a elektrické energie, zastropoval ceny pohonných hmot a tak dále. Slovensko přimělo snížit ceny energií pohrůžkou sektorové daně, podobné kroky udělalo i Polsko. „Na co Fiala ještě čeká?“ slyšela jsem v nejednom rozhovoru. Na co podle vás čeká? A je vyčkávání správná taktika?
Čímž vlastně dokončujete mou předchozí repliku. Orbán hned na začátku války ukázal, že mu záleží na maďarských podnicích a spotřebitelích a že je nenechá padnout, respektive zchudnout. Ukázal svým lidem, že jsou pro něj prioritou, stal se vlastně tím světlem na konci tunelu. Příklad Maďarska dle všeho strhl i Slovensko. Polská situace pak je specifická v tom, že na rozdíl od Maďarska předvádějí tvrdě protiruskou válečnickou rétoriku, ale zároveň vědí, že se v konfliktní mezinárodní situaci musí opírat o semknutou a spořádanou domácí frontu. Činí vše pro to, aby ceny energií zůstaly co nejnižší, podniky nemusely zavírat a lidé nechudli. Fiala samozřejmě činí pravý opak. Nečeká zjevně na nic, současná situace mu vyhovuje.
Máme-li pochopit, jak může rozklad země a zchudnutí jejích obyvatel vyhovovat předsedovi vlády, musíme si připustit, že Fiala nepracuje pro lidi této země, ale pro někoho jiného. Můžeme spekulovat, zda jde o jeho německé kontakty z okruhu Panevropy, o nějaké kruhy ve Spojených státech amerických nebo konečně o finančně mocné hráče v pozadí takzvané pražské kavárny, kteří na současné krizi vydělávají. Na každé krizi někdo vydělává. Kdybych si měl takříkajíc tipnout, hádal bych, že u něj jde o směs všech tří loajalit – snaží se prostě zavděčit všem, jen finančně slabší většině obyvatel republiky nikoli, ty pokládá za své nepřátele. Pokud ho pohání nějaká vnitřní motivace, bude to – krom komplexů z mládí, které se snaží kompenzovat – snaha zavděčit se jiným domněle či skutečně mocným, být jimi vzat mezi sebe.
Všimněme si jeho kariéry – ten člověk byl ve velmi mladém věku 40 let zvolen rektorem druhé největší univerzity v republice, tedy do funkce, která u standardních akademiků bývá vrcholem celoživotního snažení. Když se ale podíváme na jeho akademickou bibliografii, zejména na tu z dob, než se stal rektorem, nevidíme tam žádný převratný titul, nic, co by vyprovokovalo diskusi a odezvy, nic, co by bylo překládáno do cizích jazyků. Dosáhnout takto brzy tak vysoké mety – a dosáhnout jí bez zjevných zásluh! – naznačuje, že ten člověk buď musel mít velice mocné spojence, nebo musel úplně všechny přesvědčit, že právě jim půjde na ruku. Což jsou vlastnosti agenta nebo lokaje, ale ne vůdce národa v čase krize.
Všimněme si také, že o něm – krom oficiálních informací – vůbec
nic nevíme. O Zemanovi jsme věděli, že se rád napil; o Klausovi, že
miloval Václava Klause; o Babišovi, že měl rád potravinářství a peníze;
o Špidlovi, že jezdil rád na kole a o Nečasovi, že byl tak slušný a
ukázněný, až to muselo prasknout. O Fialovi víme jen tolik, že je
falešný jako děravý pětník. 
243553
1
1
1
