zajdu za tou ženou, s kterou byl, až dnes vím, proč se tak chovala, koupím jí kytku
zemřel v roce 2020, věděl jsem to, že odejde, nešel jsem za ním, dnes mě to mrzí
byl to ten nejtvrdší muž, jakého jsem poznal, rozbil by i Kocorka, ale o to nejde, zůstal sám, vážně, byl moc chytrý
tenkrát mě to chtělo zabít, dnes už ne, směji se tomu, ta bolest je tam pořád, ale už s tím dokáži žít
několik let zpět, má tam dvě kravky a platí jim vše, odvody, mně ne, celých dvacet let u něho dělám na černo, co jsem chtěl říct, napsat, likvidoval mě, nenáviděl mě
a ti zkurvysyni na Ukrajině nemají s nacisty nic společného, jen si to máte myslet
když jsem byl klučík, zmiloval jsem se poprvé do holky, Lucka se jmenovala, moc hodná kočenka, pak jsem potkal svoji budoucí ženu, byla ještě děvče, věděl jsem to, cítil, že je to ona
když mě komouši vyhodili ze školy a roznášel jsem noviny, přišla za mnou, zase, pak jsem ji několik let neviděl a přijel jsem z vojny na první opuišták, seděla u nás v kuchyni, byl jsem její, psala mi celou vojnu dopisy, byl jsem pořád na bráně, líbal jsem ten její otisk rtů
ona chtěla, když mu byl zhruba rok, aby zemřelo, tak mě milovala, jako já ji
chtěl jsem jen říct, i když se navzájem milujete, když přijde zlo, chytré, rozdělí vás, vím že to už ví
1
