Když ministr Karel Havlíček před pár dny oznámil, že dotazník k
tendru na dostavbu Dukovan pošle i ruskému Rosatomu, strhla se nebývalá
mela. Všichni věrní Bruselané vyrazili jako na povel a s divokým křikem na
zteč. Že prý zrada! Zvací dopis…. Nebo aspoň „ohrožení národní
bezpečnosti”.
Tak se na to podívejme zblízka. Jaderná elektrárna Dukovany byla
postavena na základě smlouvy z roku 1970, mezi tehdejší ČSSR a SSSR. Z
větší částí českými firmami, ale na sovětské technologii a podle
sovětské dokumentace. Má 4 bloky. Základem každého z nich je tlakovodní
reaktor tzv. Voroněžského typu. Dnes, po úpravách o výkonu 510 MW.
Všechno to jede na ruské palivo. Stejně, jako v Temelíně. Ono totiž
ideologicky motivované experimentování s palivem od Westinghausu,
prováděné právě v Temelíně, jaksi „nedopadlo” a od r. 2009 se
temelínští pokorně vrátili k původnímu dodavateli.
Takže 4 pětiny Dukovan (po dostavbě) na ruské technologii i palivu
stejně pojedou dál, ale ta pátá, ta nově postavená, ta nesmí ani za
nic… I kdyby čert na koze rajtoval! Není to, soudruzi Bruselští, poněkud
na hlavu? Kde je to vaše „ohrožení naší bezpečnosti”? Pro ty, kteří
by snad namítli, že v dodávkách paliva, je nutné vysvětlit tzv. Palivový
cyklus elektrárny: každý rok se v dukovanských reaktorech vymění jen 1/5
článků. Takže kompletní výměna (cyklus) trvá 5 let. Proto se také
zásoby jaderného paliva navážejí jednou až dvakrát za desetiletí.
Naráz. A pak si pěkně leží ve skladu. Na rozdíl od ropy a plynu, kde lze
kohoutek utáhnout prakticky okamžitě, je „jaderně-palivové vydírání”
z technických důvodů jaksi odložené o polovinu desetiletí. A to už mnohé
vášně vychladnou….
O co ve skutečnosti jde, naznačil dnes Předseda bezpečnostního výboru
Senátu a neúspěšný prezidentský kandidát Pavel Fischer v rozhovoru pro
Aktuálně.cz. Ohrožení národní bezpečnosti ČR Rosatomem podle něj
spočívá v tom, že „….by nás to zavazovalo na ní spolupracovat se
státní firmou, jejíž členové vedení jsou na sankčním seznamu EU, který
podepsala i Česká republika. Firmou, která má přímé napojení na Kreml.
Dlouholetý šéf Rosatomu Sergej Kirijenko je dnes členem vedení
administrativy prezidenta Vladimír Putina…”
Takže politika. Rusko je fuj, Západ naopak naše skvělá budoucnost. I
kdyby nás to mělo stát kalhoty…. Cenovou výhodnost Rosatomu totiž
přiznává i zmíněný Pavel Fischer. Ale odbývá ji pseudomorálním
argumentem: „Kdybyste někoho přizvali jen kvůli snížení ceny jako
stafáž, přestože dobře víte, že mu zakázku nedáte, tak by to bylo
neuctivé a neférové.” No jedno oko nezůstalo suché. Podobné
diplomatické servítky si nebral lidovec Jan Bartošek, který ve sněmovně na
Havlíčka řval, že oslovení Rosatomu se rovná tzv. Zvacímu dopisu z r.
1968.
Podíváme-li se, kdo křičí nejvíce, bude ještě jasněji. Pirát
Bartoš, TOPařka Pekarová, osvědčení „genossen” Jurečka s Bartoškem z
KDU, progresivní socan Petříček… no a pak taky třeba Aňa Geislerová a s
ní ti nejlepší z kultury. Všichni, kteří tu už léta dělají, co mohou,
aby se náš národ a naše státnost rozpustila v úžasné, jednotné,
multikulturní a liberální Evropě.
Spolupráce s Ruskem? To by tak hrálo! S Rusem přece mohou jednat jen
někteří, vybraní příslušníci velkých států. Kdysi se také říkalo
„herrenvolk”. Kteří to jednak umí, a za druhé k tomu mají morální
oprávnění. Jako třeba kancléřka Merkelová, která jezdí za Putinem
častěji, než běžný Čech na chatu. Nejen že bychom je případným
vlastním jednáním s Rusem podrazili, ale mohli bychom také mimoděk
šlápnout do osvědčeného obchodního modelu – Čech za 10 vyrobí a Němec
to za 20 Rusovi prodá…
Dalším důvodem rozhořčení je sama povaha zakázky. Jaderná
elektrárna… Něco tak hnusně, machisticko-technicko-předpotopního. V době
obnovitelných zdrojů. K čemu, když „elektřina je přece v zásuvce a na
tu televizi se můžete dívat i při svíčkách”, jak svého času řekla
jedna z ikon zelené politiky. Navíc, jak části inteligentnějších
propagátorů Green dealu začíná docházet, by se tak Češi mohli na
poslední chvíli vyvléknout z oprátky plánované chudoby, blackoutů a
všeobecné bídy, kterou pro nás připravují.
Budiž tedy Karlu Havlíčkovi veliký dík. Svým činem, možná
nevědomky, velice projasnil českou politickou scénu. Příslušníci obou
soupeřících týmů, globalistů i národovců se jako na povel rozeběhli na
svou stranu hřiště a shromáždili okolo svých praporů. Agenti cizích
zájmů a slouhové nadnárodního řízení pod „protiruským” praporem
Bruselským a vlastenci okolo své zástavy národních zájmů. Že je slyšet,
bohužel, jen ty první, to je dáno “specifickou” povahou našich
médií.
A ještě jedna pikantnost o našich uvědomělých Bruselistech. Jak jste
možná z náznaků v médiích pochopili, tak tou mírně protěžovanou
firmou, z portfolia možných budovatelů dostavby Dukovan, je francouzská EDF
group. Západ. Ovšem málo se ví, že před třemi lety navázala velmi úzkou
spolupráci s Rosatomem. Takže by případná technologie do Dukovan mohla být
zase ruská. Ale pasírovaná přes Francouze a tudíž Západní, úžasná…
a dvakrát dražší. Ale to nikomu nevadí. Je to Západ. Mrzký peníz
nějaká Geislerová neřeší. A ze Západu k nám přece přichází jen samé
dobré věci. Gender, neziskovky, korektnost, multikulti, svatby homosexuálů,
Mee too, Black lives matter… Zkrátka pokrok.
Ještě jednou dík, Karle Havlíčku, že zase vidíme, kdo je kdo.