Rozcestník >> Ostatní >> Co tu ještě nebylo

už je to pár let, byl jsem pracovat v Polsku, s Ostraváky, neskuteční primitivové, také byl podzim, bylo to tak 50 kilometrů za Ostravou, přísahám vám, cítil jsem tam tu dobu, Hitlera

je to divné, byly tam letáky, co jsem porozuměl, že umřela mladá kočenka, nemizne to z mozku

musel bych ty šulíny dobít do bezvědomí, byli tam čtyři, to bych dal, nenávidím násilí, šel jsem na vlak a jel den a půl do Brna, já nespěchal, seděl jsem na nádraží v Chalupki a koukal na vlaky, má láska už odešla, už jsem nikam nespěchal

spal jsem v Polsku na nádraží, už ani nevím, jak se to jmenuje, kdybych to hledal přes google mapy, tak to najdu, o to ale nejde, jsem tam sám, ležím na zemi, bylo to staré nádraží a přišel za mnou blboun, mluvil anglicky, dal mi pívo v plechu, jsou hodní lidé, jen nejsou tak vidět

a nebo zase z druhé strany, byl jsem pracovat za Bratislavou, tvl. chybělo mi pár kaček na bus, pracoval tam kolík na domě, říkám mu, budu ti dělat helfra za pár kaček, jde mi jen o to, abych se dostal do Brna, dal mi hned padesát korun a to už mi stačilo, také dobrej kolík

změnilo mě to, vždy jsem si dělal ze všeho prdel, byl jsem smíšek, co oplodnil moji lásku, změnilo se to, od té doby mám jen smutek v srdci, neuíte si představit, jaký

vím, sytý hladovému nevěří

jak jsem ted šel z obchodu, vzpomněl jsem si na léta ve škole, chodili jsme sbírat kaštany, listí z javoru, tenkrát jsem to rád neměl, dnes vím, že to bylo moc hezké

když umíral, ty poslední minuty, on vážně naříkal .... a já mu nemohl pomoci

nelíbí se mi třeba i zabíjení vepřů, ženou je brzo ráno přes dvůr na porážku, poslouchal jsem každý den ten jejich nářek, jejich prosbu o život, nikoho to nezajímá, zabijí je ... udělal jsem to jediné co jsem mohl, přestal jsem žrát červené maso

občas si dám filé, na Vánoce kapra u matky, to je vše, miluji smažák ... a miluji i svou matku, neříkám jí to, měl bych jí to říct, než umře, vím že už to přijde

naštvala mě lží, ale tu má asi každá žena, ony se bojí, proto, je to můj poslední přítel, až zemře, budu tu sám

ještě jsem stejně možná i víc miloval svoji ženu, ta ale odešla, dítě jí udělal můj fotr, nemohla jinak, dnes to už chápu, moc jsem ji miloval, myslím že nejvíc

pak si našla muže, realitního makléře, myslím že ji udělal šťastnou, má s ním druhého syna, jsem rád, že je šťastná

bolí to, to ano, měla být šťastná se mnou, tak to bylo napsané ve hvězdách, zlo to změnilo, tak jsem rád, že je šťastná ... chtěl jsem ji i zabít, doopravdy, když jsem přišel na to, že to není moje dítě, to byl jen prvotní pocit, odejde, zase se to vrátí zpět

vím že udělala chybu, ale on byl moc chytrý, roztáhla nohy, pustila ho, já jsem zemřel

fotr byl moc chytrý, fakt nelžu, už za komouše porážel amíky a kanadany v korespondencnim sachu, on byl jiný

miloval jsem ho jako otce, uplne nejvic, a on jen hral svoji hru

nebudete mi to verit, odesel za jinou kdyz mi bylo asi 14 let, bylo to v kuchyni, byl jsem tam sám, byla to v hlavě pomoc, já nevím kdo to byl, myslím že Anděl, takto to znělo přesně "už nikdy si ho nepouštěj do života", já ho pustil, prohrál jsem

ublížil tomu, který ho miloval, už to ví, zemřel před dvěma roky, přesně v den, kdy se narodila má sestra, mohl jsem za ním jít, věděl jsem že umírá, nešel jsem za ním, svoji ženu miluji

myslím si, že já jsem syn jeho fotra, a můj syn je syn mého fotra, nebudu tu zlobu dál pouštět, se mnou to zemře, ten mladý kluk za to nemůže, nenávidím ho, ale to vlastně není na něho, ale na jeho, "mého" fotra

"můj" fotr byl dříč, vstával každé ráno do zimy a šel na uhlí, rozvážel i s Kocorkem, byl chytrý a dříč, ale nenáviděl mě, dnes už vím proč

já mu odpouštím, vím jaká je ta nenávist, sám ji nyní pocituji ... víte co mi pořád říkal? "není dobro, není zlo"

už to chápu, táto, je jen příčina a důsledek, nemá to nic společného s dobrem a zlem

on chtěl, abych na to přišel ... potom

já svoji ženu znal už jako dítě, hrála si na piskovišti se sestrou, otravovali je tam cikáni, přiznám se dobrovolně, nemám je rád, a zahnal jsem je, to bylo poprvé v tomto životě, co jsem ji spatřil

přeskočím to, jak jsem za ní běhal do její školy, když přišla za mnou roznášet noviny ... přijel jsem z vojny na první opušták a ona seděla v kuchyni, můj osud byl zpečetěn

znala se s mojí sestrou

nemůžu si pomoci, vždy když si na to vzpomenu, musím se strašně smát, leželi jsme v posteli a prděli jsme pod dekou, strašně jsme se tomu smáli

miluji ji, pořád, i dnes

umřel bych pro ni, těch lidí moc není, pro které bych to udělal, ta kozenka to asi neví

myslím si, že se stydí, má v sobě vinu, je to blázínek, nemohla vyhrát nad "šachistou"

je jedno, jestli se mi vrátí, vlastně jedno to není, byl bych ten nejšťastnější vůl pod sluncem, ale milovat ji budu navždy

bože, chran tuto zemi od primitivu

já je mrdám, jsem sám, nemůžou mi ublížit, vy to nedělejte