Jo takhle. Tak tam už cítím spojitost. Díky za jiný pohled. :-)
Když si toto uvedomis je už krůček k tomu vnitřně na sobě pracovat v osvícení (probuzení).
Pracuje se v úkole a nebo v čase?
Jediný háček je v tom, že pokud se Vás něco vnitřně dotýká, pak se
Vás to dotýká neustále a nemůžete si od toho chodit odpočinout.
To je právě co popisuji začátek vnitřně pracovat na sobě,mnoho cviků a soustředění a uvědomování sebe sama.
Třeba si ani odpočinout nechceš, jelikož je to tak nesmírně vesmírně
úžasné, že není potřeba.
Necítíš zátěž. Cítíš harmonii.
Jsi. :-)
Po osvícení netoužím, ani bych ho neuměla nejspíš definovat slovy. :-)
nemyslím si, že někdy toužit budu. Jinak, vědomí, že já jsem svoje
světlo, teplo, domov, láska, bezpečí, tak to už cítím několik let.
Pomohl mi k tomu dojít jeden člověk, nevím, zda vědomě, nebo nevědomě,
ale ukázal se v mém životě jen na čas.
Ten první okamžik a následující, kdy se to ve mě probudilo, bylo něco
neskutečného. Je to pro mě nepopsatelné, jak se mnohdy cítím. Musím se
mnohdy hodně krotit, abych to nepouštěla tolik navenek ven, jelikož lidé se
toho dost často bojí. Je jim to cizí. Přála bych to každému, koho znám,
aby to mohl cítit. Myslím si, že by to hodně pomohlo lidstvu. :-)
1
1