Rozcestník >> Ostatní >> Excalibur

Srna si nepamatuje lovce do té doby než po ní střílí. Tedy je jí jedno lovec , žije v přítomnosti propojená přírodou.

Pak mi vysvětlete, čehože pak se ta zvířátka bojí, když se objevíme někde u nás v lese?
Zkuste zajít do nějakého přírodního parku ve světě, kde není přelidněno a uvidíte, jak si zvířata chovají tam.
Nebo slon kterého trýznil jeho vodič. Máme od toho odvozen pěkný výrok o sloní paměti.
Opravdu zapomnětlivý je lumík sibiřský, ten se mrazem schladí natolik, že s jarem se doslova probouzí do nového života s čistou hlavou:-)

Našeho hluku se bojí jsme až moc hluční.

Kdyby to bylo tak jednoduché - stačí sledovat obyčejného motýla v rezervaci a mimo ní:-)

Však můžeš, víš jak je nádherný si sednout být součástí přírody. Kdysi jsem si u rybníka sednul a pozoroval vše kolem. Připlula kachna,vylezla z vody chvíli kolem mě chodila a poblíž mě si sedla a začala drimat. Po 20 minutách kolem nás šli lidi řvali hulakali, což ani mě a kachnu nijak neplasilo až do chvíle,kdy se všichni hrnuli tím hulakanim k ní.Zvedla se a opět odplula. Takže je to jednoduché.

Každý někdy potřebuje vehementně obhajovat svou pravdu. Je to základní povahový rys člověka:-)
Je to jako s těmi buddhistickými mnichy v Praze, kteří dostali svou misku rýže.

Škoda že jen misku

Ona jim k životu stačí, pane Mnichale, přesto nevím, zda by ji měli obdržet v centru Prahy a nebo čekat na splnění svého snu.

Nelpí víš tu nejde o misku,ale o ten princip že žijou šťastně že nelpí.

Praha je Praha a Lhasa je Lhasa.
Co je podle Vás štěstí?