Mnichů omlouvám se Ti za to čím jsem Te nazvala
Nevím co ldo tady šíří.
Promiň.
IVETA
TO JE VSE
Jak docela věrný to obraz osudu smrtelníků! Právě ti z nich, kteří
nejvíce dychtí po bohatství, poctách nebo rozkoších nebo jiných věcech v
životě žádoucích, nejvíce hladovějí a žízní, poněvadž v rozkoších
a žádostech není nasycení: jedí, aby jedli, pijí, aby opět pili. Jako
svrabovitý člověk se nikdy nepřestane škrábati, tak rozkošník nezná
konce v rozkošnictví, ctižádostivec ve ctižádosti, boháč v hromadění
bohatství, poněvadž každá žádostivost je nenasytná (Jan Amos Komenský)
promiň Lukáši musel jsem to sem dát
Musíš se sebemrskat, abys v sobě udržel jistou duchovní střízlivost a čistotu osobního charakteru setrvačnost je kuwa stačí podívat se na Človíčka ten, už nemůže couvnout rozjetý je jako terminátor 😀
Až se setmí a na nebi počne blikat první hvězda,
ticho pokoje ozáří má svíčka.
A s knihou příběhů z dávných časů,
zahloubám se do ticha, v němž zvuk hodin netiká.
Král Šalamoun tu sedí na svém trůnu.
A Moudrost promlouvá:
Pouštěj svůj chléb po vodě, po mnoha dnech se s ním shledáš.
Rozdej svůj díl mezi sedm, ba i osm, nevíš, co zlého se na zemi stane.
Jestliže mraky se naplní, spustí se na zemi déšť;
jestliže strom padne k jihu či na sever, zůstane na místě, kam padl.
Kdo příliš dá na vítr, nebude sít, kdo hledí na mraky, nebude
sklízet.
Jako nevíš, jaká je cesta větru, jak v životě těhotné vznikají kosti,
tak neznáš dílo Boha, který to všechno koná.
Rozsévej své símě zrána, nedopřej svým rukám klidu do večera, neboť
nevíš, zda se zdaří
to či ono, či zda obojí je stejně dobré.
Sladké je světlo a vidět slunce je milé očím.
I když se člověk dožije mnoha let, ať se z nich raduje ze všech,
ale na dny temnoty ať pamatuje, že jich bude mnoho.
Cokoli přijde, je pomíjivost.
Raduj se, jinochu, ze svého mládí, užívej pohody ve svém jinošství
a jdi si cestami svého srdce, za vidinou svých očí.
Věz však, že tě za to všechno Bůh postaví před soud.
Hoře si ze srdce vykliď a drž si od těla zlo, vždyť mládí a úsvit jsou
pomíjivé.
Pamatuj na svého Stvořitele ve dnech svého jinošství,
než nastanou zlé dny a než se dostaví léta, o kterých řekneš: "Nemám v
nich zalíbení";
než se zatmí slunce a světlo, měsíc, hvězdy, a vrátí se po dešti
mraky.
V ten den se začnou třást strážcové domu a mužové zdatní se zkřiví
a mlečky nechají práce a bude jich málo,
a ty, kdo hledí z oken, obestře temnota,
a zavřou se dveře do ulice a ztiší se hlas mlýnku
a vstávat se bude za šveholu ptactva a všechny zpěvy budou znít
přidušeně.
A člověk se bude bát výšek a úrazů na cestě
a rozkvete mandloň a těžce se povleče kobylka a kapara ztratí
účinnost.
Člověk se vydá do svého věčného domu a ulicí budou obcházet ti, kdo
naříkají nad mrtvými.
Pamatuj na svého Stvořitele,
než se přetrhne stříbrný provaz a rozbije se mísa zlatá
a džbán se roztříští nad zřídlem
a kolo u studny se zláme.
A prach se vrátí do země, kde byl,
a duch se vrátí k Bohu, který jej dal.
