Ty vole, to byl zase nával do palice... Celé dopoledne jsem probrečela
sama nad sebou, svým zdravotním stavem, koho jsem zklamala a že po mně
vlastně nic není.Dokonce jsem se vybrečela i taťkovi do telefonu. Že
okamžitě přiletí, co se děje. Nakonec jsem mu musela těžce rozmluvit.
Dnes už zůstanu doma... Sakra já v práci řeším problémy a v pohodě. A
potom přijde den, dva, kdy jsem psychicky v prdeli. Holt nejsem tak tvrdá, jak
si myslím. Jsou lidé, kteří jsou na tom násobně hůř jenže se s tím
umí smířit a nenechají se rozhodit do takových stavů. Jenže já jsem
uplakánek odjakživa.. Před x lety jsem byla s kámoškou a jejím synem na
krásném filmu Rio. Všichni vychechtaní, jenom já jsem konec filmu
probrečela... Normální debil
Předmět diskuze:
Povídání a diskuze pro všechny pohodové lidičky bez ohledu na věk, pohlaví a náboženského vyznání. Prostě pro všechny staré i nové virtuální přátele a kamarády, kteří mají smysl pro humor a neberou se až tak vážně.
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení