Ty vole, to byl zase nával do palice... Celé dopoledne jsem probrečela sama nad sebou, svým zdravotním stavem, koho jsem zklamala a že po mně vlastně nic není.Dokonce jsem se vybrečela i taťkovi do telefonu. Že okamžitě přiletí, co se děje. Nakonec jsem mu musela těžce rozmluvit. Dnes už zůstanu doma... Sakra já v práci řeším problémy a v pohodě. A potom přijde den, dva, kdy jsem psychicky v prdeli. Holt nejsem tak tvrdá, jak si myslím. Jsou lidé, kteří jsou na tom násobně hůř jenže se s tím umí smířit a nenechají se rozhodit do takových stavů. Jenže já jsem uplakánek odjakživa.. Před x lety jsem byla s kámoškou a jejím synem na krásném filmu Rio. Všichni vychechtaní, jenom já jsem konec filmu probrečela... Normální debil
Předmět diskuze:
Povídání a diskuze pro všechny pohodové lidičky bez ohledu na věk, pohlaví a náboženského vyznání. Prostě pro všechny staré i nové virtuální přátele a kamarády, kteří mají smysl pro humor a neberou se až tak vážně.
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení