Jžš co ta sešroubovaná noha? Ses vysekala na mašině?
Jžš co ta sešroubovaná noha? Ses vysekala na mašině?
jooo děvče kdyby na mašině ! v zabrzdil hodně moc
prudce a to jsem seděla!!! spadla jsem za sedačky a už jsem nevstala
zlomená lýtková a
holení kost a kotník super prostě!
prostě úplně
ulomená noha ale co mě samotnou překvapilo že mi to bylo úplně jedno ,
hrozně jsem nadávala a byla jsem sprostá
žádný slzy jen jsem
nadávala tak hned operace.. nejhorší bylo když mi tu nohu rovnali a snažili
se mi nahodit ten kotník zpět to byla hrozná bolest to jo ,taky mě mohli
uspat nebo něco .ted se snažím nebát se jít do autobusu mám z toho hrůzu
protože neumím na těch berlích vytoupit z něj nahoru to jde ale dolů
...ale už i trochu codím o jedný berlia zkusila jsem jít už 3 krát s tou taškou na
kloečkách a ta mě taky trochu drží jako ale prostě BUDU CHODIT a BASTA!
počítám že snad už tak za dva měcíce bych mohla jít i sama bez berlí
--snad
mám to
od ůnora
tak že jsem nemohla ni na vandry ani na potlach prostě nikam celej rok v
prdeli njn co nadělám musím to vydržet horší je ten strach z autobusů
bojím se s nima jezdit ale musím to taky překonat tak už jsem s ním
jela asi 8 krát
prostě MUSÍM
A takový ten vozík na kolečkách máš? Buď tě na něm někdo věže nebo se o něj opíráš při chůzi. Nevím jak se to přesně jmenuje. Dá se jednoduše a rychle složit a určitě by ti někdo pomohl v MHD.
ano mám ho ale nepoužívám jen párkrát dříve když jsem šla nakoupit pěšky abych si dala do toho košíku nákup chodila jsem 4 km parkem do obchodu víš ale už ho nepoužívám nechci si na něj zvykat to pak člověk zpohodlní a to já nechci chci zase žít a chodit normálně
Tak to ti Šárko držím palce. Brrrr... Nevím co ti k tomu napsat. Bojuj,
to dáš??? Ale to je otřepané klišé... Promiň, nenapadá mě nic, co bys
stokrát neslyšela.
jsi moc hodná díky nevím proč tě mám ráda i když tě neznám ale
baví mě že chápeš humor a bojovat budu jsem přece ve Střelci a ty se hned
tak nevzdávají
já měla kamarádku a blbly jsme na chatu tam jsme se nasmály janys se
jmenovala ale už sem nechodí škoda a taky jsme si dávaly legrační obrázky
ona byla hodně statečná měla rakovinu suprová ženská
dovedla se životu
smát a to je dobře jééé já jsem se tu nějak rozkecala
to jsem nechtěla
ale ty mi jí
trochu připomínáš protože je s tebou legrace a já se směju ráda
adíky za podporu
ale JÁ TO
DÁM !!!
Šárko. Nejvíc humoru a úsměvu rozdává člověk s trápením. Taky jsem
to tak dřív měla. U Pavluše samá srandička a přitom slzy v očích.
Dávno vím, že to moje "trápení" bylo úplně malicherné ale pro mě to
bylo to nejhorší a nedokázala jsem se s tím vyrovnat... Když mě ve 12
odtrhli rodiče od rodné hroudy a stěhovali jsme
se necelých 40 km do Brna.😀 Hodná jsem jenom někdy... Jinak jsem urýpaná
a kousavá jak stará sviňa.-)))) Ale je fakt, že pokud můžu tak ráda
pomůžu. Onehdy jsem pomohla jednomu senioru na eskalátoru a dokonce jsem mu
při tom neukradla ani peněženku.-)
tak já humor rozdávám nejraději pořád ale je pravda,že člověk který má trápení to za ten humor schovává to určitě taky ale na druhou stranu ono vždycky něco špatnýho je pro něco dobrýho člověk si v tom trápení uvědomí alespon věci který by je jinak ani nenapadly