,
Stojím nad ní v tramvaji.Je mi povědomá.Není to máma mojí
spolužačky?
Jasně,ta podoba.
Ale ne,její máma už umřela.
Sakra,vždyt je to ona,moje dávná,tajná láska.
Ta zestárla.Ty vrásky a šediny.......
Oslovím ji:Markéto.
Vzhlédne:Jé táta mého spolužáka,nevšimla jsem si,sedněte si.
Předmět diskuze: Povídání a diskuze pro všechny pohodové lidičky bez ohledu na věk, pohlaví a náboženského vyznání. Prostě pro všechny staré i nové virtuální přátele a kamarády, kteří mají smysl pro humor a neberou se až tak vážně.
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení
1
1