Rozcestník >> Ostatní >> Malá samota

Ráno jsem nestíhala, tak aspoň fajn den.-)

Děda si už píchá inzulín pod dohledem sám ale glukoměru se bojí jako čert kříže. Měl by si měřit denně ale po konzultaci s diabetoložkou mu měřím 2x týdně. Sám by to nedal a taky má ty prsty jako hroch. Čo s takými vojakmi? Pozatvárať.-))

Přesně. I když syn měl dost vysoké horečky tentokrát. Ale už je OK. Zabral paralen .

Jasně, to je nadsázka. Ale plaček je mezi nimi dost. Tata je nabušený chlap jako hora a když má jít někdy na krev, tak u toho málem omdlívá.🙂

Manžel měl velice dobrý glukoměr a skoro to nebolelo. Měřila jsem mu cukr denně a glukoměr to měl v paměti a pak to sestřička jeptiška na DIA stáhla pro paní doktorku do počítače. Ale stejně měl prsty ztvrdlé od toho píchání.

Přesně tak. A vyzkoušela jsem si i ten glukoměr. To vůbec necítíš. Jeho spíš bolí, když mu vymačkávám krev na změření. Má ty prsty opravdu tvrdé.