Rozcestník >> Ostatní >> Rosomáčkovo

nejsem s ní, pokud jí ublížíš, ublížím já tobě

nechce vás opustit, miluje vás, musí to udělat

udělal jí dítě, prohrál jsem

chtěla mi dát dítě, já nechtěl

nevíte nic, chtěla to dítě i zabít, nakonec zabila mne

je to krev

myslel jsem, že mě to zabije, nedalo se to vydržet

nemám žádného doktora, má matka mi chodila pro prášky na spaní a já pro chlast

chtělo mi to roztrhnout hrudník, ta bolest byla šílená, no jsem tu

víte co si myslím? jen strašlivá bolest vás posune dál

miloval jsem ji nade všechno, myslel jsem, že to ví

co odešla, vlastně nežiji

můj otec, tedy bratr jí udělal dítě, změnil to

když byl 17. listopad, postavili si nás na buzerák, dali nám ostré .... nikdy bych do lidí nestřílel

vystřílel bych to do vzduchu

"já vím že každý mi tě závidí" oni nevědí, co bylo před tím, Lásko má

myslím si, že ji potom mrdal i Dušan, nevím to, myslím si to, prosím, řekni mi to, zabiji toho zmrda

už vím, proč jsi to dělala, chtěla jsi, abych to byl já, kdo tě opustí

Lásko má, já Tě nepustím, dokud mi to Ty sama neřekneš

takhle to je ...

1Kdybych mluvil jazyky lidskými i andělskými, ale lásku bych neměl, jsem jenom dunící kov a zvučící zvon.
2Kdybych měl dar proroctví, rozuměl všem tajemstvím a obsáhl všecko poznání, ano, kdybych měl tak velikou víru, že bych hory přenášel, ale lásku bych neměl, nic nejsem.
3A kdybych rozdal všecko, co mám, ano, kdybych vydal sám sebe k upálení, ale lásku bych neměl, nic mi to neprospěje.
4Láska je trpělivá, laskavá, nezávidí, láska se nevychloubá a není domýšlivá.
5Láska nejedná nečestně, nehledá svůj prospěch, nedá se vydráždit, nepočítá křivdy.
6Nemá radost ze špatnosti, ale vždycky se raduje z pravdy.
7Ať se děje cokoliv, láska vydrží, láska věří, láska má naději, láska vytrvá.
8Láska nikdy nezanikne. Proroctví – to pomine; jazyky – ty ustanou; poznání – to bude překonáno.
9Vždyť naše poznání je jen částečné, i naše prorokování je jen částečné;
10až přijde plnost, tehdy to, co je částečné, bude překonáno.
11Dokud jsem byl dítě, mluvil jsem jako dítě, smýšlel jsem jako dítě, usuzoval jsem jako dítě; když jsem se stal mužem, překonal jsem to, co je dětinské.
12Nyní vidíme jako v zrcadle, jen v hádance, potom však uzříme tváří v tvář. Nyní poznávám částečně, ale potom poznám plně, jako Bůh zná mne.
13A tak zůstává víra, naděje, láska – ale největší z té trojice je láska.
"

nebaví mě život bez ní

honil jsem se s Hondou, před Olomoucem odbočila, pozdravil blboun

znáš to auto, v kterém jezdili policajti v UK? tak to

kdyby nás změřili šilci, dostal bych papíry za milion let

v té rychlosti nesmíte udělat chybu, asi to se mi na tom líbí

ty dnešní auta jsou jinde, valíte dvě kila a nevíte o tom

nevěřil jsem tomu, že jde zabít láska, dnes už vím, že to lze

měl jsem rád auta, dnes již ne

vaše důvěra, tu si hlídejte

říkali mi, čtvrtstoletí, že jsem jeho otec

svině

nelžu vám, chtěl jsem tu ženu i její dítě zabít, nemůžu, miluji ji

odešla, musela, dnes to již chápu, našla si jiného muže, má s ním dítě ... bud štastná

nepochopíte to, já s tím mám co dělat

každý svůj úděl ponese sám

chybí mi

píši ji, po čtvrtstoletí, chci se s ní sejít, ona se tak strašně bojí

a já ji přitom miluji

jde mi o pravdu, at mi řekne, že mě nemá ráda, už ji nenapíši

ona to neudělá, nemůže

víš jak to změnil? udělal jí dítě

i život bych za ni položil, ona to neví

nejde uchopit, tvl. když toto píši, jdu do hajzlu

když jsem s ženou, kterou miluji, neříkám jí to, myslím si, že to ví, cítí, možná dělám chybu

blbouni, valte pro kytku a dejte jí pusu ... at to ví