Kdyby byla možnost, vrátit se časem a změnit něco ve vaší minulosti, vrátili byste se?
Kdyby byla možnost, vrátit se časem a změnit něco ve vaší minulosti, vrátili byste se?
zrovna jsem tu dnes chtěl položit otázku:
kolik závažných chyb jste podle vás v životě udělali?
já bych k tomu řekl, že chyb jsem udělal dost, ale za chyby je s odstupem
času nepovažuju, všechno mělo svůj smysl. důležité je se z nich poučit
a neopakovat je. pak se z toho stává začarovanej kruh, kterej mívá
tragické rozpojení.
Právě. Mám podobný pohled. Nebyla bych tím, kým jsem, kdybych se z chyb nepoučila. A jsem ráda za vše, i když to někdy bylo kruté, co jsem prožila. :) Nevracela bych se, abych napravila chybu, chyby, změnila událost, ale proto, abych se podívala a i si třeba něco připomněla, na co jsem už zapomněla.
Pár chyb by se určitě našlo, většinou z naivity než že bych chtěl někomu ublížit. Zatím jsem nikoho nezabil, takže o návrat do minulosti a nápravu nestojím.
Tenhle příběh jsem včera četla. Zdroj neznám, ale mám na vás
otázku.
Necháváte vyhrát jednoho vlka, nebo balancujete mezi dvěma vlky? A jak hodně je to
lehké, nebo těžké?
Jeden večer vzal starý Indián svého vnuka a vyprávěl mu o bitvě,
která probíhá v nitru každého člověka.
Řekl mu, “Synku, ta bitva v každém z nás je bitva mezi dvěma vlky. Jeden
je zlý. Je to vztek, závist, žárlivost, smutek, sobeckost, hrubost,
nenávist, sebelítost, falešnost, namyšlenost a ego. Ten druhý je hodný. Je
to radost, pokoj, láska, naděje, vyrovnanost, skromnost, laskavost, empatie,
štědrost, věrnost, soucit a důvěra”.
Vnuk o tom všem přemýšlel a po chvíli se zeptal, “A který vlk
vyhraje?”
“Ten kterého krmíš”.
Mám rád zvířata, nenechal bych žádného z těch dvou vlků pojit hlady. Tedy balancuji , jako snad každý
Jedná se o hierarchii, nenechají nemocného posledního protože by ohrozil týl ..
Tak to je opravdu krásný. Máš úžasné základy, v tom co tě učili. :) musely to být moc pěkné časy. :)
Drnec, to je nádhera, tak na tom jsem ještě nikdy nebyla. To může být
zajímavé.
Tady bych ráda připomněla tento krásný film.
http://www.jafa.webz.cz/filmy/hlavni/ohnivyocean/jmeno.html
Nevím, jestli se někdy na to pojedu kouknout, Drnec. Zda budu mít čas. Dávám přednost dostihům. Koním A1/1. Jsem v tomto oboru vyučená. Takže vím, co je dřina. Ve fotogalerii mám pár fotek, tak se koukni. https://profil.chatujme.cz/Balhana
Krásná fotka :o) Pokusím se krátce odpovědět na Tvoji otázku. Jak co
cítím já.
Černý vlk je samé emoce, a proto odkrývá, co se vněm skrývá. PRAVDA.
Bílý se zas krotí, ale může být samá přetvářka a faleš. LEŽ.
Takže vše s mírou. :o)
Tak tohle je moc krásně popsané. Jiný pohled a krásně to sedí a zapadá. Děkuji. :)
Tento týden jsem se dívala na tento film. Doporučuji.
https://filmyduchovni.cz/filmy/chatrc/
Obsah příspěvku byl smazán.
:) moc pěkná otázka. O tomhle dost často přemýšlím, kolika bych se
mohla dožít z logického hlediska, geny a podobně, ale pak si řeknu, že za
rohem může parkovat nehoda, tak to neřeším a užívám si každý den, ale
ne tak, jako by byl poslední, jak se dost často říká. Nikdo neví, co bude
a strachovat se, je akorát si ubírat radost ze svého bytí. Ale mám se ráda
a své tělo, dříve to tak nebylo, nevážila jsem si svého těla, sebe a tak
se snažím s ním vycházet tak, jak je mu víc milé. Je to hezká symbiosa,
ale ne vždy jsem hodná, taky hřeším.
Jsem a to je fajn. Kolika se dožiji, nevím, ale jestli třeba ještě budu
mít štěstí na dalších třicet let, budu ráda a jestli ne, nic
nenadělám. Takový je život.
asi tak, jsem srovnán s tím, co je mi vyměřeno osudem.
jediné co bych docela chtěl, sledovat někde zpovzdálí, jak to všechno
dopadne.
150 bez důchodu pak ze mne udělají Cyborga .. Ahoj Jehličko rád tě čtu ..
Znáte jeho pohádky? Ne, nebo ano, ale ne všechny? Tak tady je jedna z nich.
Hans Christian Andersen - Statečný cínový vojáček
Bylo jednou dvacet pět cínových vojáčků. Všichni byli bratři, neboť
byli uliti z jedné staré
lžíce. Zbraň drželi v ruce, hlavu čelem vpřed; stejnokroj měli červený
a modrý, inu, náramně
krásný.
Prvé, co slyšeli na tomto světě, když bylo sejmuto víko s krabice, v níž
leželi, bylo zvolání:
„Cínoví vojáčkové!“ Volal tak malý chlapec a tleskal rukama. Dostal
je, protože byly dnes jeho
narozeniny, i stavěl je na stůl.
Voják se podobal navlas vojákovi, jenom jeden z nich byl trochu jiný: měl
jedinou nohu,
neboť jej lili naposled a již se na něj nedostalo dost cínu. Přesto stál
právě tak pevně na jedné
noze jako ostatní na dvou. A právě s ním se stalo cosi zvláštního.
Na stole, kam je chlapec stavěl, bylo ještě mnoho jiných hraček; ale
největší pozornost z
nich budil krásný papírový zámek. Malými okénky bylo vidět přímo do
sálů. Před zámkem
stály malé stromečky a kolem dokola bylo malé zrcadlo, které mělo vypadat
jako jezero. Plavaly
po něm voskové labutě a zrcadlily se v něm.
To všechno bylo hezounké, ale nejroztomilejší byla malá panenka, která
stála uprostřed
otevřené zámecké brány. Byla rovněž vystřižena z papíru, ale oblečena
byla v bělostnou
sukničku a přes ramena měla úzkou modrou stužku a uprostřed ní zářící
hvězdu, právě tak
velikou jako celý její obličej. Malá panenka vztahovala obě ruce, neboť to
byla tanečnice, a pak
zvedla jednu nohu jako on.
To by byla žena pro mne! myslil si. Ale je příliš vznešená, bydlí v
zámku, kdežto já mám
jenom krabici a v té je nás dvacet pět. To by nebylo místo pro ni! Ale
přece musím hledět,
abych se s ní seznámil!
Lehl si po celé délce za tabatěrkou na šňupavý tabák, která stála na
stole. Odtud se mohl
hezky dívat na milou jemnou dámu, která stála vytrvale na jedné noze, aniž
ztratila rovnováhu.
Když nastal večer, vrátili se ostatní cínoví vojáčci do krabice a lidé
v domě šli spát. Hračky
začaly hrát všelijaké písničky o válce a o plese. Cínoví vojáčci
šramotili v krabici, neboť chtěli
také být u toho, ale nemohli zvednout víko. Louskáček metal kozelce a
kamínek jezdil po
tabulce. Byl to takový rámus, že se probudil kanárek a začal s nimi
křičet o závod, a to ve
verších.
Jediní, kdo se nehýbali z místa, byli cínový vojáček a malá tanečnice.
Ona stála zpříma na
špičce jedné nohy a měla obě ruce rozpřaženy; on se zas postavil a stál
pak právě tak vytrvale
na jediné noze a jeho oči se od tanečnice neodvracely ani na okamžik.
Vtom odbíjely hodiny dvanáct a plesk! vyskočilo víko tabatěrky. Ale uvnitř
nebyl šňupavý
tabák, nýbrž malý, černý skřítek. Bylo to velmi vtipné. „Cínový
vojáčku,“ řekl skřítek, „jen aby
sis nevykoukal oči!“
Ale cínový vojáček dělal, jako by to neslyšel.
„No, počkej ráno!“ volal skřítek.
Když se rozednilo a děti vstaly, postavily cínového vojáčka do okna. A ať
to již způsobil
skřítek nebo průvan, okno se najednou otevřelo a vojáček spadl střemhlav
z třetího poschodí.
Byl to strašlivý pád. Natáhl nohu rovně vzhůru a zarazil se čepicí do
dláždění, bajonetem
dolů.
Služka a chlapeček sešli hned dolů, aby ho hledali. Málem by ho byli
zašlápli, ale nenalezli
ho. Kdyby byl cínový voják volal: „Tady jsem!“, byli by jej snad našli,
ale on nepokládal za
vhodné křičet příliš hlasitě, když byl v stejnokroji.
Začalo pršet, kapka za kapkou padaly stále hustěji, až se spustil
pořádný liják. Když déšť
minul, přišli sem dva kluci.
„Hleď,“ řekl jeden, „tady leží cínový vojáček! Ten musí na loď a
na vodu!“
Udělali si loďku z novinového papíru, posadili cínového vojáčka
doprostřed a tak plul
vojáček po stružce. Oba chlapci běželi vedle stružky a tleskali
radostí.
Panebože, to byly vlny ve stružce! A jaký proud! Jak prudce pršelo!
Papírová lodička se houpala nahoru dolů a občas se otáčela kolem dokola,
až se náš cínový
vojáček hrůzou třásl. Ale nedal na sobě nic znát, nepohnul ani brvou,
díval se čelem vpřed a
držel zbraň v ruce.
Najednou vletěla lodička pod dlouhý stružkový most. Tam byla právě
taková tma, jako
bývala v jeho krabici.
Kampak se asi dostanu? myslil si. Ano, ano, to zavinil skřítek! Ach, kdyby tak
tady v loďce
seděla ta malá panenka, tak by mi to nevadilo, třeba by byla ještě větší
tma!
Vtom přiběhla veliká krysa, která bydlila pod stružkovým mostem.
„Kde máš průvodní list?“ ptala se krysa. „Sem s ním!“
Ale cínový vojáček stál tiše a držel pušku ještě pevněji. Ani
nevěděl, že se obyčejně platí
poplatek za dovolení projet na lodi pod mostem a že se plavci mají vykázat
průvodními listy.
Ale krysa tam ostatně neměla co poroučet.
Lodička plula dál a krysa za ní. Hu, jak skřípala zuby a volala na třísku
a slámu, plující po
vodě:
„Chyťte ho, chyťte ho! Nezaplatil poplatek! A neukázal průvodní
list!“
Ale proud se stále zesiloval. Cínový vojáček viděl denní světlo ještě
dříve, nežli vyplul zpod
mostu, ale také zároveň slyšel hučivý zvuk, který by jistě vyděsil
sebestatečnějšího muže. Jen
si pomyslete: stružka se řítila na konci můstku přímo do velkého
průplavu! To bylo pro vojáčka
právě tak nebezpečné jako pro nás, kdybychom sjeli dolů po velikém
vodopádu.
Již ani nebyl téměř s to, aby se udržel vstoje. Loďka plula dál a ubohý
cínový vojáček se
držel zpříma, jak jen dovedl, aby nikdo o něm nemohl říci, že mrknutím
oka dal najevo strach.
Loďka se otočila třikrát čtyřikrát a naplnila se vodou až po okraj;
musela se potopit. Cínový
vojáček stál ve vodě až po krk a loďka klesala hlouběji a hlouběji.
Papír se stále více uvolňoval.
Již přesahovala voda vojáčkovi přes hlavu - tu vzpomínal na malou
rozkošnou tanečnici, kterou
již nikdy nespatří. V uších mu zněla píseň:
„Jen pluj, jen pluj, můj vojáčku,
smrt na tebe čeká!“
Vtom se papír roztrhl a voják se zřítil dolů. Ale hned jej polkla velká
ryba.
Ne, jaká tam uvnitř byla tma! Bylo tam ještě hůře nežli pod stružkovým
mostem, a jak těsno
tam bylo! Ale cínový vojáček byl statečný a ležel tam s puškou v
ruce.
Ryba sebou mrskala sem tam, dělala nejstrašlivější pohyby, ale konečně
ztichla úplně a jako
by jí projel blesk. Zazářilo docela jasné světlo a jakýsi hlas volal
hlasitě:
„Cínový vojáček!“
Rybu totiž chytili, přinesli na trh a prodali. Tak se dostala do kuchyně, kde
ji služka rozřízla
velkým nožem. Vzala vojáčka dvěma prsty okolo pasu a odnesla jej do pokoje.
Tam všichni
chtěli vidět toho podivuhodného muže, který plul v břiše ryby.
Ale cínový vojáček nebyl na to hrdý. Postavili jej na stůl a tam - ne,
dějí se to divné věci na
světě! Cínový vojáček byl v témže pokoji, v němž byl dříve! Viděl
tytéž děti a hračky,
povalující se po stole, krásný zámek se spanilou malou tanečnicí, která
ještě posud stála na
jedné noze a druhou držela vysoko ve vzduchu. Tak byla vytrvalá! Vojáček by
byl málem plakal
cínové slzy, ale to se neslušelo. Díval se na ni a ona se dívala na něj,
ale neřekli ani slova.
Náhle uchopil vojáčka jeden z chlapců a hodil jej rovnou do kamen, ačkoli k
tomu neměl
žádný důvod. Zajisté to zavinil skřítek v tabatěrce.
Cínový vojáček stál jasně osvětlen a cítil strašlivé horko. Ale zdali
to bylo opravdovým
ohněm, či láskou, to nevěděl. Barvy s něho pustily nadobro; zdali se mu to
stalo na cestě či zda
to způsobila bolest, také nikdo nedovedl říci. Díval se na malou panenku,
ona se dívala na něj
a on cítil, že se roztavuje. Ale ještě stál statečně se zbraní v
ruce.
Vtom se otevřely dveře, průvan sebral tanečnici a ona vlétla jako motýl
rovnou do kamen k
cínovému vojáčkovi. Vznítila se plápolem a zmizela. Potom se roztavil
cínový vojáček v
kousek cínu, a když služebná druhého dne vymetala popel, našla ho jako
malé cínové srdéčko.
Z tanečnice zbyla jenom hvězda, ale ta byla spálená na černý oharek.
Nedávno jsem četla jeho knihu a některé pohádky jsem znala, ale trochu změněné a některé pohádky jsem neznala vůbec. Doporučuji. :)
Super ale nauč se že lidi čtou tak max. odstavec dva víc ani ťuk .. Jinak skvělé .. u mne vyhrává víc Neználek na cestách. protože na Neználka mám veliké vzpomínky z dětství. Když už jsem pak uměl číst, před spaním jsem si rád dal na dobrou noc alespoň část některé z kapitol. To vše navíc doplněno povedenými ilustracemi, pro dítě ideální.
Vím, znám, ale když je to pohádka, má to spád, tak to dají a když ne, ošidí se o něco pěkného. :) ale souhlas, příště třeba bude kratší. Navnadila mě ta o Heřmankove čarodějnici. :)
Tohle jsem minule zapomněla a pořád na to myslím. Neználek byl super. Taky jsem četla nejednou.
Už jsem dlouho nečetl pohádku, až tuto, je moc hezká. Všechny Andersenovy pohádky jsou tajemné a krásné- Kresadlo, Cisarovy nové šaty a další
Jestli nasněží tak asi budu stavět. Nevím jestli sněhuláka, ale "něco" bych postavit chtěl
Hezký třeba
sněhulačku.
Když jsme byli malí, tak jsme zkoušeli i iglu, docela to šlo. Tak přeji ať
se povede, ať už budeš tvořit cokoliv. :)
Dnes se nám roztál jeden huhuláček napřed v lednici, a potom před dílnou.
Všechno je pomíjivé, to mě mrzí, ale je fajn, že jste si postavili a měli jste z nich radost. :)
Nám ho přinesl jeden zákazník, asi hračička, a když začal tát, tak ho kolega z práce trochu dotunil. Chudáček se ale stejně i venku tak nějak vytratil. Jinak když jsem šel včera ráno do práce, tak jsem potkával venku dva velké.
Moc hezké. Někdo vám přinesl radost. A i starost. :) je super, že ho kolega vytunil. tak to je fajn, že ještě potkáváš. My jsme letos postavili takového menšího, ale byl horší sníh na kouleni, tak jsme ho uplacali a jelikož nebylo nic moc kolem, tak jsme ho vylepšili krtincem a větvičkami. Pak ho sem hodím. Bylo to radost ho stavět. Doufám, že ještě víc nasnezi a ještě postavím.
:D jak to víš, že to původně měla být sněhulačka, ale prsa nechtěla držet, tak jsme to zmenili. :D tys tam snad byl.
Prý budou z balóńů zase něco poštět ? Miluji scifi ale ten Black out je reálný .. kolik myslíte že bylo výpadku elektřiny za minulý rok v ČR ? poz. pod čarou jen fakta ..
Kamarád dělá v jedné energofirmě. Prý už tady black out byl, ale když pak přišel do práce a ptal se na to kolegů, řekli mu at' drží hubu jestli nechce mít problémy.