Půlka politiky EU je o socialistickým přerozdělování a zvýhodnování těch co si podvody sjednali lepší podmínky.
je-li socialismus špatně, je dobře kapitalismus, pak se nelze divit, že silnější bere vše
Celý socialismus ad hoc špatně není. Špatnej je tn současnej, kterej už neřeší nic jiného, než sociálnů lemplů a parazitů a původní význam se dávno ztratil. Jako s pseudohumanismem. Natlačeno do zdi ..... do místa, kde se uvedneé, původně dobrý a přínosný záměr, změní v nevýhodu a škodlivost. Všehcno má své meze, které by nemělo překročit. Meze rozumu, přirozeného běhu věcí.
Kdo bude ten, kdo rozhodne, zda ten nebo onen je parazit, a co je dnes přirozený běh věcí?
Užitečnost dotyčného, tedy poptávka po jeho výtonlu, službách, přítomnosti. Ta ho musí uživit bez toho, aby mu někdo něco musel dávat.
a stane-li se cokoli, co jeho snahu po uživení se omezí nebo znemožní, stane se neužitečným?
Ano, je to možné.
Pak záleží na tom, co se vlastně stane a kdy : pokud byl užitečný a pak
se stl třeba nezaměstnaným, ale se snahou práci najít a zase se stát
užitečný, jistě na to lze pohlížet výrazně jinak (třeba jako Bismarck)
než na toho, kdo nikdy užitečný nebyl a nechce být a mohl být - ten má
právo jen zemřít, klidně hlady.
Pak jsou samozřejmě stavy i takové, že někdo nemůže být užitečný od
narození - tady bych ale rád napsal jedno, než budu pokračovat - já napsal
"Užitečnost dotyčného, tedy poptávka po jeho výtonlu, službách,
přítomnosti."
To znamená, že někdo může být užitečný jiným i jen tím, že existuje.
To platí primárně v rodině, skupině, nějaké společnosti. Pak uvedení
jistě zajistí (pokud je jim užitečná jeho "přítomná existence" i jen z
emočních důvodů), aby dotyčný žil dál. Teprve pokud by toho fakt nebyli
schopni, lze jim nějakým zpsobem vypomoci, ale vždy ta pomoc musí být
determinována možostmi těch, co pomáhají - tedy je nutné zapomenout na
teorie, že každý člověk má právo na něco stejného - to je v příkrém
nesouladu s uvedenou užitečností, aby se neužitečný měl stejně jako
neužitečný jen proto, že má nohy taky až na zem a vlasy mu taky rostou ven
z hlavy.
Kde jsme skončil - no prostě pomoc společnosti je možná, ale vždy jen
podle možností společnosti jako celku, vždy s významným rozlišením té
užitečnosti od té neužitečnosti ... atd atp.
Rozhodně ne "člověk z lidu", ten si podmínky nesjednává, ten je chtě nechtě přijímá.
