Jo,jo....Švýcaři mooc rádi pomáhají. To předvedli během války a taky
po ní....když odmítli přeživším Židům, vydat úspory a zlato, které si
do jejich bank uložili Židé, kteří doufali, že tam bude v bezpečí před
fašisty. vlastně ....oni s Německem obchodovali a spolupracovali.
Švýcarsko si díky své neutralitě vydobylo nálepku mírové,
uprchlíkům přívětivé země. V předválečné době si do bank této země
uložilo úspory mnoho lidí, kteří předpokládali, že ať se v
následujících letech bude dít cokoliv, jejich peníze tam zůstanou bez
úhony. Tisíce až desetitisíce lidí si ve Švýcarsku založily své účty,
kam posílalo svoje celoživotní úspory. Mnozí z nich válku nepřežili.
Když se po válce jejich příbuzní dožadovali získání tohoto majetku,
nebyli v bankách přijímáni s otevřenou náručí. Nutností bylo získat
úmrtní list majitele účtu. Milióny lidí zemřely v koncentračních
táborech a samozřejmě žádné úmrtní listy jim nebyly vystavovány.
Podařilo-li se pozůstalým, třeba i na černém trhu, úmrtní list získat,
chtěly banky doložit, že je žádající jediným oprávněným dědicem a
žijícím příbuzným. To bylo samozřejmě naprosto nemožné, velmi málo
lidí tak získalo svůj majetek nazpět.
Dle rozkazů Hitlera k operaci „Sonderauftrag Linz“ se měla zejména
židovská umělecká díla z celé Evropy předat do tzv. bezpečné úschovy.
Hitler plánoval v Linci vybudovat gigantické Führermuseum. Všechny
okupované země plenily SS i speciální jednotky zaměřené pouze na
umělecká díla, jako například ERR – Einsatzstab Reichsleiter Rosenberg
– vůdcova „zástavní“ organizace. Göring s Hitlerem opovrhovali
moderním uměním, impresionisty, považovali je za zdegenerované. Nezbavovali
se jich ale, protože věděli, že by se jim mohla hodit pro pozdější
výměnu, a tak je ukládali k pozdějšímu použití. Velká část
odcizených věcí byla uložena ve Švýcarsku. Dodnes se věří, že v
soukromých trezorech jsou stovky těchto chybějících děl.
Kombinace zákonů o bankovním tajemství a o převzetí věci v dobré
víře pocházející z krádeže vytvořily z tohoto neutrálního státu
dokonalý úkryt. Pokud švýcarský bankéř přijal předmět do úschovy v
dobré víře, stal se po pěti letech, když se neozval původní vlastník,
jeho automatickým majitelem, byť se později ukázalo, že byl předmět
zcizen. Bankovní tajemství zase zaručovalo naprostou anonymitu všem
nacistickým pohlavárům. V roce 1944 vznikl dokonce zákon umožňující
právním zástupcům založit v bance účet svým klientům. Ti tak byli kryti
jak bankovním, tak i advokátním tajemstvím.
1
2
ale zaplatil 300euro agentůře za
zprostředkování seznámení..víš.Takže zase plácáš něco o čem víš
lautr guvno.
Možné je, že blbé jen dělají. Ale už
jim to nikdo neodpáře.
2
