V nově vzniklém Československu proběhla v souvislosti se zákazem
používání šlechtických titulů první velká vlna konfiskací majetku
šlechtických rodin a jejich následnému znárodnění v rámci pozemkové
reformy dle tzv. záborového zákona . Za tímto účelem byl zřízen Státní
pozemkový úřad. Realizace pozemkové reformy probíhala nejintenzivněji v
letech 1923–1926, reforma však zůstala nedokončena.
Rozsáhlé znárodnění bylo v Československu provedeno na základě
dekretů prezidenta republiky v roce 1945. Kromě konfiskace majetku etnických
Němců se jednalo se o rozsáhlé a jednorázově provedené znárodnění
dolů, velkých průmyslových podniků (v zásadě nad 500 zaměstnanců),
podniků potravinářského průmyslu, akciových bank a soukromých
pojišťoven. Ještě předtím byla zestátněna výroba a distribuce filmu. U
německého a maďarského státu a osob německé a maďarské národnosti a
také u kolaborantů bylo provedeno bez náhrady .
Znárodnění byla standardní politika socialistických stran – v
Československu, Spojeném království či Francii. Po roce 1948 pokračoval
proces znárodnění v Československu jako proces přechodu majetku soukromého
do společného vlastnictví státu.