Připravuji si masový mlýnek, na kterém chci umlet brambory na švestkové
knedlíky a přitom jsem si připomněla, jak jsem k tomu mlýnku
přišla....
V roce 1964 mně bylo 12 let. Tehdy se oženil mladší bratr mého otce.
Zařizovali si domácnost a vyšlo najevo, že nemají jeden důležitý
kuchyňský stroje: mlýnek na maso. Široko daleko se v žádném obchodě
nedal koupit. Staříček napsal své sestře do Prahy, tetička se trochu
poptala a odepsala. Že v železářství U Rotta občas mlýnky dostávají -
ale - jenom občas a jenom několik, ty jsou hned pryč, odložit je možné
není....no ale: když je to až na Moravu - tak - to by se o tom možná dalo
uvažovat...... Takže staříček zabil dva králíky a kohouta, přibalil
domácí sádlo, konzervované maso ze zabíjačky, tři kartony (90 ks)
vajíček a samozřejmě slivovici a zajel do Prahy. Za několik týdnů opravdu
přišel od tetičky balíček a v něm vysněný mlýnek. Ale ne jenom jeden:
mlýnky byly dva!! Tetička v Praze totiž nebyla žádné "Béčko" a když
vedoucí dostal tak velkorysý úplatek, vyžadonila mlýnky dva. Prý jeden je
pro mne! Staříček měl uškudlené nějaké peníze za med a zaplatil oba
dva. Když jsem si já zařizovala vlastní domácnost v roce 1978, byla jsem
moc ráda, že mlýnek mám, protože tady, na Moravě, nebyly k sehnání ani v
roce 1978....
Moje tetička, která dostala první mlýnek, si mlýnku dodnes považuje a
ukládá jej do originální krabice, na které je cenovka: 300,- Kčs.
Připomíná (nejen) svým dětem, že ona tehdy, jako jeřábnice na
portálovém jeřábu ve Zbrojovce Vsetín, vydělávala necelých 600,- Kčs
měsíčně... a mlýnek jí tehdy koupil tchán....Já tak pořádná nejdem,
originální krabici už dávno nemám. Staříček ani jeho sestra už dávno
nežijí.... ale mlýnky jsou stále funkční a připomínají nám dobu
užasného socialistického plánovaného hospodářství.


přesto jsme měli doma vše, co jsme k
životu potřebovali...!!!
Nebo, že bych si to již
nepamatoval a jedli jsme jenom celé kýty... plecka... bůčky... panenky...???


