Dnes v 20:00 na čt-24 - Premiéra pohádky : Srdce na správném místě (
vypravěč ) Fiala - Fialovič - Fialenko . Bude to TRHÁK za to vám ručím .

Tak tady se něco hodně moc nepovedlo.
https://www.facebook.com/watch?v=337679909018813
Co to ten policista předvádí?
https://www.facebook.com/reel/7282038968481074
Lipavský je válečný štváč.
https://www.facebook.com/photo/?fbid=400998752452232&set=a.158201996731910
sice mi to píše, že obsah není dostupný, ale s tím co jste napsala souhlasím
Poslankyně Bezuhlajovová. Nenáviděnější žena na Ukrajině.
Echo24 zveřejnilo článek, který byl skoro celý převzat z ukrajinských
médií. Týkal se hlavně toho, že poslankyně Bezuhlajovová připravila
zákon o nové mobilizaci. Jde říci násilné mobilizaci, protože, kdo nebude
chtít být mobilizován, měl by se vzdát občanství. Stejná poslankyně
předložila návrh zákona o odejmutí občanství lidem co odešli před
válkou do zahraničí.
Nicméně tato, a slovo nacistka je na místě, si udělala průzkum veřejného
mínění a Echo24 zveřejnilo část, kde 77 procent žen odmítá mobilizaci a
50 procent by se vzdalo občanství. Echo24 neuvedlo celý průzkum, protože
muži by se vzdali občanství v 75 procentech a jejich ochota být mobilizován
je deset procent. Proč to Echo24 vynechalo?
Vše souvisí se vším. Nedávno Budanov prohlásil, že kdo chtěl být
mobilizován, mobilizován byl a dnes zejí mobilizační střediska
prázdnotou. Sám řekl, že násilně odvedení branci jsou k ničemu, což
potvrdil i velitel praporu K-2 54, Kyrylo Veres.
„Pokud mluvíme o válce na všech frontách, pak prohráváme, kde
vítězíme ? Nevím, nedokážu říct. Přežíváme. Jsou to různé věci:
bojovat pro vítězství a přitom nezemřít. Teď je to pro nás velmi
těžké období,“ řekl Veres.
„Mysleli jsme, že v létě budeme na Krymu, a spousta lidí přestala žít
ve válce. Někteří kluci pak přestali chtít vstoupit do ozbrojených sil
Ukrajiny,“ přiznal velitel.
Zároveň se postavil proti nucené mobilizaci lidí do armády.
"Vidíme, co se děje v ulicích s TCC (nahánění lidí do armády). Nejsem
pro tak drsné metody. Nepotřebuji válečníka, který byl rekrutován
násilím. Ten pak neválčí “ řekl Veres.
Co se pak u nás nepsalo, ukrajinští politici rozhodli a EU to akceptovala,
že na Ukrajině nežije ruská menšina a nikdo nemluví rusky. S žádnou
zemí, která potlačuje práva menšiny by EU nezahájila přístupové
rozhovory. Ukrajina je výjimkou. Ale tohle není čerstvé rozhodnutí Ukrajiny
a reakce na válku s Ruskem. Ta válka má dvě roviny. Předpokládaný vstup
Ukrajiny do NATO a ruská menšina, která ač je největší byla nejvíce
šikanovaná v rámci ukrajinizace. A ukrajinizace není můj výmysl, je to
slovo, které ukrajinští politici vyslovují, když se pálí knihy ruských
autorů, kácí sochy ruských umělců, Puškina, Tolstého, Čajkovského.
Když se zděšením zjišťují, že 90% dětí v Kyjevě jde do školy a
neumí ukrajinsky. I v tom Lvově to je přes 70 procent. Dle Firion je třeba
trestat rodiče.
Dýkou do zad Ukrajině je asi rozhodnutí OSN, že práva menšin a jazyková
práva musí být na Ukrajině dodržována u všech a stejně tak protest OSN
proti omezování náboženské svobody. Nejde jen o Pravoslavnou církev, ale
také Svědky Jehovovi, kteří jsou odsuzováni do vězení za to, že
odmítají držet zbraň a jít bojovat. A vlastně nejde jen o ně, ale o
každého, komu svědomí a víra nedovolují zabíjet jiné lidi.
Zálužný se otevřeně postavil proti Zelenskému po té, co byl nalezen
odposlouchávací systém v místnosti, kterou měl užívat. Nazval to válkou
a aniž jmenoval Ukrajinci pochopili. Ukrajinské vedení přispěchalo s
kostrbatým vysvětlením, ale kostky jsou vrženy.
Poslankyně Bezuhlajovová ovšem zaútočila na Zálužného. Aniž to řekla
přímo, tak Zálužný by měl odstoupit. Což je přání politických
špiček v Kyjevu, protože už dnes na něj svádí neúspěchy ukrajinské
armády a hlavně proto, že je populárnější než zelená ikona. Problém
pro ně je, že ve chvíli, kdy odvolají Zálužného, tak se jim může vše
zhroutit a vojáci buď přestanou bojovat, anebo uspořádají vojenský
puč.
Politici v Kyjevě jsou čím dál tím nervóznější . Jak řekl i sám
Budanov. Lidé přestávají brát okupaci jako okupaci. Problém pro Kyjev je
to, že čím dál tím více ukrajinských vojáků se vzdává (Proto to
video, kdy měli Rusové zastřelit vzdávající se ukrajinské vojáky?), ale
také to, že lidé na východě Ukrajiny Rusy neberou jako okupanty, ale
osvoboditele od Kyjeva. A nejen to, čím dál tím více měst a obcí v
Oděsské oblasti, včetně Oděsy, Charkovské oblasti, včetně Charkova se
odmítá podřídit příkazům Kyjeva. Navíc Tataři na Krymu poslali do
Kyjeva vztyčený prostředníček.
A snad to poslední je, že Ukrajinci vidí na Telegramu, jak si žije zlatá
mládež v Kyjevě, kde i to nejdražší šampaňské se kupuje po hektolitrech
a žádná cena není dost vysoká, aby se nedala zaplatit. Kde i ta
nejlevnější luxusní prostitutka s cenou za deset tisíc dolarů za noc, je
levná, kde nejlevnější boty začínají na částce dvou tisíc dolarů. Kdy
synové starosty Kyjeva žijí ve Francií a navštěvují nejdražší
francouzské podniky, kde utrácí částky za večeře, na které by
průměrný Ukrajinec dělal několik měsíců. A hlavně, tyto lidé nikdy
nebudou bojovat. Čím dál tím více Ukrajinců si uvědomuje, že tihle lidé
budou mluvit o Ukrajině, ale ve svém důsledku je jím jedno, zda Ukrajina
bude samostatná anebo pod Ruskem, pokud bude zachován jejich "standard"
Je to směšné, když vidíte tu překousavačku kabelů Richterovou, jak
mluví, když máte dárky pro děti, tak co dárek pro Putina. Na vrtulník
létající Čestmír. Nevím, zda si uvědomuje, že ta její vláda sebrala
rodičům daňové zvýhodnění na děti, podražila kojenecké potřeby atd a
posílá další lidi od Nového roku na sociálku se žádostí o příspěvky.
Uvědomuje si, že mnozí z té zlaté mládeže v Kyjevě by mohli zaplatit ten
vrtulník jen ze svého kapesného?
Asi ne, pro takové lidi jako ona je těžké myslet a chápat.
My bojujeme, ale umírají Ukrajinci, Ukrajinci, kteří umírat nechtějí,
kteří jsou nahnání do války násilím. Ukrajinci, kteří se dozvěděli,
že žádná válka být nemusela, protože Putin nechtěl ukrajinské území a
ukrajinská vláda a ruská vláda byly blízko dohodě, kdyby Západ neřekl,
žádné dohody, bude se válčit, což byl den, kdy zájmy Západu na
Ukrajině, převážily nad zájmy Ukrajiny. Den, kdy ukrajinští politici
uvěřili Západu a ne svým zkušenostem.
Zelenský hraje svojí hru, ale dohrál. Protože i lidé na Ukrajině, přes
velkohubá prohlášení poslankyně Bezuhlajovové, Podoljaka, Firion,
Zelenského, chtějí mír i za cenu, že východní území nebudou
ukrajinská, protože jak řekl jeden ukrajinský voják. Bojujeme za území,
kde nás nechtějí. Rusům dávali vodu, před námi zavírají dveře.
Nevím jaké naši politici sledují cíle, ale pokud je cílem zaplnit již
zaplněné ukrajinské hřbitovy ukrajinskými vlajkami, tak ano. A pokud dutá
hlava se zuby veverky vyzývá k nákupu vánočního dárku pro Putina, čímž
je stroj na zabíjení Rusů, tak bych rád řekl jednu věc, přej a bude ti
přáno. Mimo Černochové a Pekarové nejde najít vydlabanější dýně.
Někde se slaví Vánoce, jinde se zachraňuje.
https://www.facebook.com/reel/1350956385531325
Vidlákovy kydy.
Připravujeme se na mír
by Vidlák, 24. prosincen 2023
Je to rok a pár dní, kdy mé ženě přišly první nenávistné SMSky. Jsou
Vánoce, tak nebudu expresivní, ale bylo tam hodně o přání smrti pro ni i
celou naši rodinu, včetně dětí, spousta silných výrazů, že se tahá s
tím nejhorším šmejdem v téhle republice, mnoho doporučení, ať táhneme
do Russka a hodně vroucného očekávání, že už brzy skončím v base a ona
ať zajde v bídě.
Já osobně tehdy zažil mnohem menší hejtování a nálepkování, než má
žena. Jako by někomu dělalo dobře, že si našel její profil a pustil se do
ní. Nebo dokonce, že si zjistili její telefonní číslo a řádně jí
vyhrožovali. Se mnou to nebylo tak snadné, já jsem odsekával zpátky a co
jsem dostal, to jsem i vrátil. Je vidět, že ve společnosti je všeobecně
méně statečných a rovných vojáků, ale zato více marodérů a
drancířů, kteří z podstaty nejdou do boje, ale jdou rovnou proti ženským
a dětem, kteří za nic nemohou. Byla to právě loňská zkušenost s
nenávistí od těch, co mají jediný správný názor, že jsem tak příkrý
k médiím a liberálním novinářům. Kdyby se vyplnila loňská přání
těch, kteří psali mé ženě, tak jsme viseli s celou rodinou v oprátkách
na ohořelých trámech našeho domu.
Nestalo se… Hejtování, vybičované Jeníkem Cemperem a Novinkami, skončilo
se zimou a už se nikdy nevrátilo. Ani teď v listopadu, kdy jsem učitelům
ukradl stávku a mééédia mě desetinásobně onálepkovala v hlavním
vysílacím čase, už žádná nenávistná zpráva nepřišla. Svět se
posunul.
Víte, já nevěřím ve výběrovou nenávist. Nevěřím, že lze nenávidět
jen dezoláty nebo jen Rusy. Nevěřím, že lze bez následků rozdělit
společnost na podlidi a nadlidi. Nelze psát vzkazy na hlavně, nelze přát
spoluobčanům koncentrák, nelze vybírat na tanky Tomáše a vrtulníky
Čestmíry, nelze volat po válce proti mongioioloidním hordám, aniž by se to
neprojevilo i jinde. Nevěřím ve výběrovou dehumanizaci. Nevěřím, že
můžeme být zároveň ve válce, když jde o zahraniční politiku a zároveň
mít hluboký mír doma. Vždycky se to někudy vrátí. Nenávist si cestu
najde a když to funguje na dezoláty, funguje to i na liberální studenty na
Univerzitě Karlově. Pokud v lidech nenávist probudíte, je to nakonec
vždycky nenávist univerzální.
Nevěřím na výběrovou úctu k životu. Nelze přát některým lidem smrt a
být zároveň spořádaným občanem, který má třeba i právo na zbrojní
průkaz. Nelze výběrově zakazovat diskusi nad některými otázkami… nelze
výběrově potírat některé názory. Nelze jiné právo pro Pavla Novotného
a jiné pro Tomáše Čermáka. Výsledkem bude vždycky zvůle. Nelze
dehumanizaci zaměřit výběrově na Rusy nebo „opice v Gaze…“ vždycky
se to zvrhne v dehumanizaci všeobecnou. Nelze zaměřit přísnost výběrově
proti dezolátům. Nakonec se z ní stane přísnost proti všem. I proti těm,
kteří po ní volali. Nelze výběrově omezit práva jedněm. Vždycky to
skončí omezením práv všem. Když kvůli jednomu závodníkovi uděláte v
ulici retardér, budou si na něm ničit tlumiče všichni a závodníků
neubude. Když budete potírat dezinformace, brzy budete potírat i informace.
Když použijete právo útrpné k usvědčení vinných, brzy pomocí něj
budete usvědčovat i nevinné.
Je jedním z velkolepých činů člověka, když na nenávist NEODPOVÍ ještě
větší nenávistí. Je strašně těžké neeskalovat konflikt a naopak ho
zmírňovat. Je těžké neodpovědět na ránu ranou a někdy to ani nejde. Je
těžké se vzepřít všeobecnému dehumanizačnímu trendu a neroztáčet
spirálu násilí a rozdělování společnosti na ty, kteří si zaslouží
zostřenou přísnost a ty, kteří si zaslouží nekritický obdiv a podporu.
Je těžké obstát jako člověk, když se kolem postupně všichni mění v
šelmy. Před třiceti lety jsme přemýšleli, jak povznést lidstvo. Dnes
přemýšlíme, jak alespoň udržet rodinu.
Proč to všechno píšu…
Dnes bych chtěl poděkovat své ženě a svým dětem, že to se mnou celý
uplynulý rok vydrželi. Že se dokázali přenést přes ta přání smrti a
násilí, aniž by jim to vzalo důvěru v lidství. Že dokázali převzít
starost o hospodářství, zatímco já jsem objížděl republiku a mluvil na
demonstracích. Že mi dělali zázemí, ačkoliv jedinou odměnou, kterou mohli
očekávat, byly přání všeho nejhoršího. Především od vysokoškolsky a
humanitně vzdělaných.
V uplynulém roce měla moje žena sto důvodů mi dát ultimátum, buď ona a
nebo Vidlákovy kydy. Přesto téměř denně vítala nějakého hosta, který
za mnou přijel a starala se, aby na stole našel pohoštění. Těch
plánovaných i nenadálých návštěv… Těch změn v rodinných plánech,
když se změnily plány mně. S mým prostředním klukem jsem letos nebyl ani
jednou na rybách… S nejstarším jsem nepostavil jediné lego. S tou
nejmladší jsem byl méně, než bych si přál… Už zjara jsem se stal
blogerem na volné noze, ale můj odchod z práce trval velmi dlouho – nejsou
lidi.
„Jak to stíháš, Vidláku,“ to byla jedna z nejčastějších otázek,
které jsem dostával. Inu, žena a děti se postarali o to, co jsem normálně
doma dělal já. Bez řečí, bez výčitek. Běž táto a bojuj, když je to
teď zapotřebí. Doma bude všechno v pořádku. Když všichni říkají, že
se musíme připravovat na válku, tak běž a říkej, že se MUSÍME
PŘIPRAVOVAT NA MÍR.
Nikdy nebylo pro mojí rodinu tak těžké, aby doma mír skutečně byl. V
uplynulém roce se hodně stalo, zažil jsem hodně tlaku i velmi
nepříjemných situací, mnohokrát jsem byl v presu, mnohokrát jsem byl
vytočený, mnohokrát jsem si domů přinesl špatnou náladu, mnohokrát jsem
se doma hádal a byl jsem nepříjemný. Ačkoliv jsem zažil úžasné věci,
ty nepříjemné se podepsaly na mém zdraví. Inu… celý rok ve střehu,
odkud přijde zase další útok. Nedivím se, že nikomu soudnému se do
politiky nechce. Prášky na tlak jsou základní výbavou kohokoliv, kdo si
dneska dovolí nahlas mít jiný názor, než velká média a jejich twitterová
úderka.
U nás doma ale každá taková situace vždycky skončila mírem. Všechny
ohnivé šípy moje žena uhasila, všechny rány ošetřila, všechen můj
vztek ukonejšila. Nikdy doma nevzplála nenávist, hádka byla jako rýma…
chtělo to trochu času, trochu klidu, trochu tepla, čaj s medem… a bylo to
pryč. Má žena mi byla nejlepším farářem, psychoterapeutem i mediátorem a
ukázalo se, že se na své děti mohu spolehnout v mnoha a mnoha věcech.
Nebýt zázemí, kterým mi byla má rodina, nebyl by ani Vidlák. Nevydržel
bych to tempo a nevydržel bych to psychicky. Loni o Vánocích jsem si přál,
aby můj dům byl mnohem větší, než je, aby se do něj vešlo co nejvíc
hostů. Pošilhával jsem po větším statku, ale vždycky jsem narazil na
ekonomickou realitu. Ano, pořád si to přeju. Pořád považuju za
nejdůležitější, abychom se měli kde scházet v hojném počtu. Pořád
bych chtěl mít stůl i pokojíky pro dvacet hostů. Tento cíl nadřazuju
jakékoliv politické angažovanosti. Mnohonásobně víc toužím po prvním
dezolátském komunitním centru, než po kariéře poslance či
senátora…
… ale dnes už vím, že si hlavně mám přát, aby moje žena a děti dál
byli tím skvělým zázemím, bez kterého by to nešlo. Mám si přát, abych
jim mohl jejich péči co nejvíc oplácet. Mám si přát, aby na nich zlo
světa napáchalo co nejmenší škody.
Nikdy jim nebudu moci dost poděkovat. Jestli nějak přispěju ke změně
atmosféry a politiky v této zemi, tak to bude jen díky tomu, že mě rodina
drží nad vodou a dává mi víc, než si zasloužím.
Dnes, o Štědrém dni, budu zpozdile dohánět, co jsem měl dělat
průběžně během roku. Padne na to hodně lega, nějaký ten prut a vlasec,
procházka s dcerami a se psem… a jeden den nebude táta přemýšlet o
dalším článku na Kydy, ale bude věnovat plnou pozornost tomu, co mu doma
říkají. Večer v obvyklou dobu na všechny své platformy přidám PFku,
abyste na Boží hod měli prostor k diskusi a přáním navzájem. Ale článek
zítra nevyjde.
Dnes se doma připravujeme na mír.
Krásné Vánoce!