Rozcestník >> Politika >> Bylo za socialismu lépe?

https://www.facebook.com/photo/?fbid=1138102040736983&set=gm.1534626840719936&idorvanity=536485207200776

Dnes v 20:00 na čt-24 - Premiéra pohádky : Srdce na správném místě ( vypravěč ) Fiala - Fialovič - Fialenko . Bude to TRHÁK za to vám ručím .

Tak tady se něco hodně moc nepovedlo.
https://www.facebook.com/watch?v=337679909018813

Co to ten policista předvádí?
https://www.facebook.com/reel/7282038968481074

Lipavský je válečný štváč.
https://www.facebook.com/photo/?fbid=400998752452232&set=a.158201996731910

Poslankyně Bezuhlajovová. Nenáviděnější žena na Ukrajině.
Echo24 zveřejnilo článek, který byl skoro celý převzat z ukrajinských médií. Týkal se hlavně toho, že poslankyně Bezuhlajovová připravila zákon o nové mobilizaci. Jde říci násilné mobilizaci, protože, kdo nebude chtít být mobilizován, měl by se vzdát občanství. Stejná poslankyně předložila návrh zákona o odejmutí občanství lidem co odešli před válkou do zahraničí.
Nicméně tato, a slovo nacistka je na místě, si udělala průzkum veřejného mínění a Echo24 zveřejnilo část, kde 77 procent žen odmítá mobilizaci a 50 procent by se vzdalo občanství. Echo24 neuvedlo celý průzkum, protože muži by se vzdali občanství v 75 procentech a jejich ochota být mobilizován je deset procent. Proč to Echo24 vynechalo?
Vše souvisí se vším. Nedávno Budanov prohlásil, že kdo chtěl být mobilizován, mobilizován byl a dnes zejí mobilizační střediska prázdnotou. Sám řekl, že násilně odvedení branci jsou k ničemu, což potvrdil i velitel praporu K-2 54, Kyrylo Veres.
„Pokud mluvíme o válce na všech frontách, pak prohráváme, kde vítězíme ? Nevím, nedokážu říct. Přežíváme. Jsou to různé věci: bojovat pro vítězství a přitom nezemřít. Teď je to pro nás velmi těžké období,“ řekl Veres.
„Mysleli jsme, že v létě budeme na Krymu, a spousta lidí přestala žít ve válce. Někteří kluci pak přestali chtít vstoupit do ozbrojených sil Ukrajiny,“ přiznal velitel.
Zároveň se postavil proti nucené mobilizaci lidí do armády.
"Vidíme, co se děje v ulicích s TCC (nahánění lidí do armády). Nejsem pro tak drsné metody. Nepotřebuji válečníka, který byl rekrutován násilím. Ten pak neválčí “ řekl Veres.
Co se pak u nás nepsalo, ukrajinští politici rozhodli a EU to akceptovala, že na Ukrajině nežije ruská menšina a nikdo nemluví rusky. S žádnou zemí, která potlačuje práva menšiny by EU nezahájila přístupové rozhovory. Ukrajina je výjimkou. Ale tohle není čerstvé rozhodnutí Ukrajiny a reakce na válku s Ruskem. Ta válka má dvě roviny. Předpokládaný vstup Ukrajiny do NATO a ruská menšina, která ač je největší byla nejvíce šikanovaná v rámci ukrajinizace. A ukrajinizace není můj výmysl, je to slovo, které ukrajinští politici vyslovují, když se pálí knihy ruských autorů, kácí sochy ruských umělců, Puškina, Tolstého, Čajkovského. Když se zděšením zjišťují, že 90% dětí v Kyjevě jde do školy a neumí ukrajinsky. I v tom Lvově to je přes 70 procent. Dle Firion je třeba trestat rodiče.
Dýkou do zad Ukrajině je asi rozhodnutí OSN, že práva menšin a jazyková práva musí být na Ukrajině dodržována u všech a stejně tak protest OSN proti omezování náboženské svobody. Nejde jen o Pravoslavnou církev, ale také Svědky Jehovovi, kteří jsou odsuzováni do vězení za to, že odmítají držet zbraň a jít bojovat. A vlastně nejde jen o ně, ale o každého, komu svědomí a víra nedovolují zabíjet jiné lidi.
Zálužný se otevřeně postavil proti Zelenskému po té, co byl nalezen odposlouchávací systém v místnosti, kterou měl užívat. Nazval to válkou a aniž jmenoval Ukrajinci pochopili. Ukrajinské vedení přispěchalo s kostrbatým vysvětlením, ale kostky jsou vrženy.
Poslankyně Bezuhlajovová ovšem zaútočila na Zálužného. Aniž to řekla přímo, tak Zálužný by měl odstoupit. Což je přání politických špiček v Kyjevu, protože už dnes na něj svádí neúspěchy ukrajinské armády a hlavně proto, že je populárnější než zelená ikona. Problém pro ně je, že ve chvíli, kdy odvolají Zálužného, tak se jim může vše zhroutit a vojáci buď přestanou bojovat, anebo uspořádají vojenský puč.
Politici v Kyjevě jsou čím dál tím nervóznější . Jak řekl i sám Budanov. Lidé přestávají brát okupaci jako okupaci. Problém pro Kyjev je to, že čím dál tím více ukrajinských vojáků se vzdává (Proto to video, kdy měli Rusové zastřelit vzdávající se ukrajinské vojáky?), ale také to, že lidé na východě Ukrajiny Rusy neberou jako okupanty, ale osvoboditele od Kyjeva. A nejen to, čím dál tím více měst a obcí v Oděsské oblasti, včetně Oděsy, Charkovské oblasti, včetně Charkova se odmítá podřídit příkazům Kyjeva. Navíc Tataři na Krymu poslali do Kyjeva vztyčený prostředníček.
A snad to poslední je, že Ukrajinci vidí na Telegramu, jak si žije zlatá mládež v Kyjevě, kde i to nejdražší šampaňské se kupuje po hektolitrech a žádná cena není dost vysoká, aby se nedala zaplatit. Kde i ta nejlevnější luxusní prostitutka s cenou za deset tisíc dolarů za noc, je levná, kde nejlevnější boty začínají na částce dvou tisíc dolarů. Kdy synové starosty Kyjeva žijí ve Francií a navštěvují nejdražší francouzské podniky, kde utrácí částky za večeře, na které by průměrný Ukrajinec dělal několik měsíců. A hlavně, tyto lidé nikdy nebudou bojovat. Čím dál tím více Ukrajinců si uvědomuje, že tihle lidé budou mluvit o Ukrajině, ale ve svém důsledku je jím jedno, zda Ukrajina bude samostatná anebo pod Ruskem, pokud bude zachován jejich "standard"
Je to směšné, když vidíte tu překousavačku kabelů Richterovou, jak mluví, když máte dárky pro děti, tak co dárek pro Putina. Na vrtulník létající Čestmír. Nevím, zda si uvědomuje, že ta její vláda sebrala rodičům daňové zvýhodnění na děti, podražila kojenecké potřeby atd a posílá další lidi od Nového roku na sociálku se žádostí o příspěvky. Uvědomuje si, že mnozí z té zlaté mládeže v Kyjevě by mohli zaplatit ten vrtulník jen ze svého kapesného?
Asi ne, pro takové lidi jako ona je těžké myslet a chápat.
My bojujeme, ale umírají Ukrajinci, Ukrajinci, kteří umírat nechtějí, kteří jsou nahnání do války násilím. Ukrajinci, kteří se dozvěděli, že žádná válka být nemusela, protože Putin nechtěl ukrajinské území a ukrajinská vláda a ruská vláda byly blízko dohodě, kdyby Západ neřekl, žádné dohody, bude se válčit, což byl den, kdy zájmy Západu na Ukrajině, převážily nad zájmy Ukrajiny. Den, kdy ukrajinští politici uvěřili Západu a ne svým zkušenostem.
Zelenský hraje svojí hru, ale dohrál. Protože i lidé na Ukrajině, přes velkohubá prohlášení poslankyně Bezuhlajovové, Podoljaka, Firion, Zelenského, chtějí mír i za cenu, že východní území nebudou ukrajinská, protože jak řekl jeden ukrajinský voják. Bojujeme za území, kde nás nechtějí. Rusům dávali vodu, před námi zavírají dveře.
Nevím jaké naši politici sledují cíle, ale pokud je cílem zaplnit již zaplněné ukrajinské hřbitovy ukrajinskými vlajkami, tak ano. A pokud dutá hlava se zuby veverky vyzývá k nákupu vánočního dárku pro Putina, čímž je stroj na zabíjení Rusů, tak bych rád řekl jednu věc, přej a bude ti přáno. Mimo Černochové a Pekarové nejde najít vydlabanější dýně.

Dobře řečeno.
https://www.facebook.com/1621563746/videos/165729059633531

Kdo umí, ten umí.
https://www.facebook.com/watch?v=389998840263470

Miloš Zeman před týdnem.
https://www.stream.cz/cnn-prima-news/zeman-kdyz-jste-obklopeni-zavistivymi-nulami-snazi-se-vas-znicit-top-09-se-to-povedlo-64746265#dop_ab_variant=0&dop_source_zone_name=videoportal.sznhp.box&source=hp&seq_no=1&utm_campaign=&utm_medium=z-boxiku&utm_source=www.seznam.cz

Vidlákovy kydy.
Připravujeme se na mír
by Vidlák, 24. prosincen 2023
Je to rok a pár dní, kdy mé ženě přišly první nenávistné SMSky. Jsou Vánoce, tak nebudu expresivní, ale bylo tam hodně o přání smrti pro ni i celou naši rodinu, včetně dětí, spousta silných výrazů, že se tahá s tím nejhorším šmejdem v téhle republice, mnoho doporučení, ať táhneme do Russka a hodně vroucného očekávání, že už brzy skončím v base a ona ať zajde v bídě.
Já osobně tehdy zažil mnohem menší hejtování a nálepkování, než má žena. Jako by někomu dělalo dobře, že si našel její profil a pustil se do ní. Nebo dokonce, že si zjistili její telefonní číslo a řádně jí vyhrožovali. Se mnou to nebylo tak snadné, já jsem odsekával zpátky a co jsem dostal, to jsem i vrátil. Je vidět, že ve společnosti je všeobecně méně statečných a rovných vojáků, ale zato více marodérů a drancířů, kteří z podstaty nejdou do boje, ale jdou rovnou proti ženským a dětem, kteří za nic nemohou. Byla to právě loňská zkušenost s nenávistí od těch, co mají jediný správný názor, že jsem tak příkrý k médiím a liberálním novinářům. Kdyby se vyplnila loňská přání těch, kteří psali mé ženě, tak jsme viseli s celou rodinou v oprátkách na ohořelých trámech našeho domu.
Nestalo se… Hejtování, vybičované Jeníkem Cemperem a Novinkami, skončilo se zimou a už se nikdy nevrátilo. Ani teď v listopadu, kdy jsem učitelům ukradl stávku a mééédia mě desetinásobně onálepkovala v hlavním vysílacím čase, už žádná nenávistná zpráva nepřišla. Svět se posunul.
Víte, já nevěřím ve výběrovou nenávist. Nevěřím, že lze nenávidět jen dezoláty nebo jen Rusy. Nevěřím, že lze bez následků rozdělit společnost na podlidi a nadlidi. Nelze psát vzkazy na hlavně, nelze přát spoluobčanům koncentrák, nelze vybírat na tanky Tomáše a vrtulníky Čestmíry, nelze volat po válce proti mongioioloidním hordám, aniž by se to neprojevilo i jinde. Nevěřím ve výběrovou dehumanizaci. Nevěřím, že můžeme být zároveň ve válce, když jde o zahraniční politiku a zároveň mít hluboký mír doma. Vždycky se to někudy vrátí. Nenávist si cestu najde a když to funguje na dezoláty, funguje to i na liberální studenty na Univerzitě Karlově. Pokud v lidech nenávist probudíte, je to nakonec vždycky nenávist univerzální.
Nevěřím na výběrovou úctu k životu. Nelze přát některým lidem smrt a být zároveň spořádaným občanem, který má třeba i právo na zbrojní průkaz. Nelze výběrově zakazovat diskusi nad některými otázkami… nelze výběrově potírat některé názory. Nelze jiné právo pro Pavla Novotného a jiné pro Tomáše Čermáka. Výsledkem bude vždycky zvůle. Nelze dehumanizaci zaměřit výběrově na Rusy nebo „opice v Gaze…“ vždycky se to zvrhne v dehumanizaci všeobecnou. Nelze zaměřit přísnost výběrově proti dezolátům. Nakonec se z ní stane přísnost proti všem. I proti těm, kteří po ní volali. Nelze výběrově omezit práva jedněm. Vždycky to skončí omezením práv všem. Když kvůli jednomu závodníkovi uděláte v ulici retardér, budou si na něm ničit tlumiče všichni a závodníků neubude. Když budete potírat dezinformace, brzy budete potírat i informace. Když použijete právo útrpné k usvědčení vinných, brzy pomocí něj budete usvědčovat i nevinné.
Je jedním z velkolepých činů člověka, když na nenávist NEODPOVÍ ještě větší nenávistí. Je strašně těžké neeskalovat konflikt a naopak ho zmírňovat. Je těžké neodpovědět na ránu ranou a někdy to ani nejde. Je těžké se vzepřít všeobecnému dehumanizačnímu trendu a neroztáčet spirálu násilí a rozdělování společnosti na ty, kteří si zaslouží zostřenou přísnost a ty, kteří si zaslouží nekritický obdiv a podporu. Je těžké obstát jako člověk, když se kolem postupně všichni mění v šelmy. Před třiceti lety jsme přemýšleli, jak povznést lidstvo. Dnes přemýšlíme, jak alespoň udržet rodinu.
Proč to všechno píšu…
Dnes bych chtěl poděkovat své ženě a svým dětem, že to se mnou celý uplynulý rok vydrželi. Že se dokázali přenést přes ta přání smrti a násilí, aniž by jim to vzalo důvěru v lidství. Že dokázali převzít starost o hospodářství, zatímco já jsem objížděl republiku a mluvil na demonstracích. Že mi dělali zázemí, ačkoliv jedinou odměnou, kterou mohli očekávat, byly přání všeho nejhoršího. Především od vysokoškolsky a humanitně vzdělaných.
V uplynulém roce měla moje žena sto důvodů mi dát ultimátum, buď ona a nebo Vidlákovy kydy. Přesto téměř denně vítala nějakého hosta, který za mnou přijel a starala se, aby na stole našel pohoštění. Těch plánovaných i nenadálých návštěv… Těch změn v rodinných plánech, když se změnily plány mně. S mým prostředním klukem jsem letos nebyl ani jednou na rybách… S nejstarším jsem nepostavil jediné lego. S tou nejmladší jsem byl méně, než bych si přál… Už zjara jsem se stal blogerem na volné noze, ale můj odchod z práce trval velmi dlouho – nejsou lidi.
„Jak to stíháš, Vidláku,“ to byla jedna z nejčastějších otázek, které jsem dostával. Inu, žena a děti se postarali o to, co jsem normálně doma dělal já. Bez řečí, bez výčitek. Běž táto a bojuj, když je to teď zapotřebí. Doma bude všechno v pořádku. Když všichni říkají, že se musíme připravovat na válku, tak běž a říkej, že se MUSÍME PŘIPRAVOVAT NA MÍR.
Nikdy nebylo pro mojí rodinu tak těžké, aby doma mír skutečně byl. V uplynulém roce se hodně stalo, zažil jsem hodně tlaku i velmi nepříjemných situací, mnohokrát jsem byl v presu, mnohokrát jsem byl vytočený, mnohokrát jsem si domů přinesl špatnou náladu, mnohokrát jsem se doma hádal a byl jsem nepříjemný. Ačkoliv jsem zažil úžasné věci, ty nepříjemné se podepsaly na mém zdraví. Inu… celý rok ve střehu, odkud přijde zase další útok. Nedivím se, že nikomu soudnému se do politiky nechce. Prášky na tlak jsou základní výbavou kohokoliv, kdo si dneska dovolí nahlas mít jiný názor, než velká média a jejich twitterová úderka.
U nás doma ale každá taková situace vždycky skončila mírem. Všechny ohnivé šípy moje žena uhasila, všechny rány ošetřila, všechen můj vztek ukonejšila. Nikdy doma nevzplála nenávist, hádka byla jako rýma… chtělo to trochu času, trochu klidu, trochu tepla, čaj s medem… a bylo to pryč. Má žena mi byla nejlepším farářem, psychoterapeutem i mediátorem a ukázalo se, že se na své děti mohu spolehnout v mnoha a mnoha věcech.
Nebýt zázemí, kterým mi byla má rodina, nebyl by ani Vidlák. Nevydržel bych to tempo a nevydržel bych to psychicky. Loni o Vánocích jsem si přál, aby můj dům byl mnohem větší, než je, aby se do něj vešlo co nejvíc hostů. Pošilhával jsem po větším statku, ale vždycky jsem narazil na ekonomickou realitu. Ano, pořád si to přeju. Pořád považuju za nejdůležitější, abychom se měli kde scházet v hojném počtu. Pořád bych chtěl mít stůl i pokojíky pro dvacet hostů. Tento cíl nadřazuju jakékoliv politické angažovanosti. Mnohonásobně víc toužím po prvním dezolátském komunitním centru, než po kariéře poslance či senátora…
… ale dnes už vím, že si hlavně mám přát, aby moje žena a děti dál byli tím skvělým zázemím, bez kterého by to nešlo. Mám si přát, abych jim mohl jejich péči co nejvíc oplácet. Mám si přát, aby na nich zlo světa napáchalo co nejmenší škody.
Nikdy jim nebudu moci dost poděkovat. Jestli nějak přispěju ke změně atmosféry a politiky v této zemi, tak to bude jen díky tomu, že mě rodina drží nad vodou a dává mi víc, než si zasloužím.
Dnes, o Štědrém dni, budu zpozdile dohánět, co jsem měl dělat průběžně během roku. Padne na to hodně lega, nějaký ten prut a vlasec, procházka s dcerami a se psem… a jeden den nebude táta přemýšlet o dalším článku na Kydy, ale bude věnovat plnou pozornost tomu, co mu doma říkají. Večer v obvyklou dobu na všechny své platformy přidám PFku, abyste na Boží hod měli prostor k diskusi a přáním navzájem. Ale článek zítra nevyjde.
Dnes se doma připravujeme na mír.
Krásné Vánoce!