by Vidlák, 4. ledna 2024
Přátelé…, že se majnstrým pustil už i do Jakuba Vágnera, za to, že si
dovolil pochybovat o užitečnosti migrace a posteskl si, že se tak nějak
vytrácí naše vlastní kořeny i hodnoty, to už víte. Zřejmě také víte,
že už o něm i napsali, že je horší než Okamura. Ale on není v poslední
době jediný případ. Mediální hon na jakoukoliv odchylku od jediné
schválené pravdy prostě nabývá na intenzitě. Svoboda si posypal hlavu
popelem a stejně musel s Černochovou na Libavou… jsem dost zvědavý, jak to
ustojí rybář Vágner… Nežádoucí začíná být Vojta Dyk i Jiří
Strach. O Václavu Klausovi ani nebudu mluvit…
Jenže, čím více nepřátel naši pravdomluvní intervjuci nacházejí a
čím víc je nálepkují, tím více se jejich síly rozkládají. Je to
podobné, jako ve středověku s interdiktem. Na Husa to ještě fungovalo velmi
dobře, ale na jeho následovníky už ne. Církev tento nástroj k ostrakizaci
používala už příliš často. V poslední době už mediální lynč víc
připomíná vyznamenání, než ostudu.
Navíc… i mezi liberály je hodně lidí, kteří nemají úplně vygumovaný
mozek. I v médiích ještě pořád pracují redaktoři i komentátoři,
kteří nejsou úplně vydlabaní. Oni vidí, co se děje na americké hranici s
Mexikem. Také si pamatují, co museli psát o Ukrajině a co musejí psát
teď. Chodí do politického zákulisí a občas si vyposlechnou kuloární
informace o Dozimetrech i o Fialově genialitě.
Reagují na to normálně lidsky. Odpadají. Něco jiného si myslí, něco
jiného říkají. Potřebují práci, mají hypotéky… zatím nechtějí
spáchat ekonomickou sebevraždu ve jménu pravdy. Byli na opačné straně než
my, ale z této jiné strany jdou tam, kam jdeme i my. Hledat pravdu. Je rozdíl
z xenofobie obviňovat Tomia Okamuru, když tady prakticky žádný muslim nebyl
a pokračovat v tom, když to po Rakušanově podpisu reálně hrozí a Francie
je pro náš svět už v podstatě ztracená.
Je zajímavé, číst si dneska Twitter. Stále více liberálů začíná psát
dvojsmyslně a mezi řádky. Už z toho zní: „nejsem liberál, takovou EU
nechci, ale ještě to nemohu říct nahlas a nejsem ještě připraven se
kamarádit s SPD.“
Nedávno jsem tu psal, že jestli to takhle půjde dál, tak brzy budeme bez
práce, protože všichni budou v odboji, všichni hrozně trpěli tou obludnou
Evropskou unií a všichni se těšili, až konečně padne. Nejvíc se těšili
Šafr, Bartkovský, Šídlo a Tabery. Hovorková bude vyprávět, jak
strašlivě trpěla pod Sorosem, jak znásilňoval její svědomí a proto si
zaslouží vysoký disidentský důchod… uvidíte.
Mééédia staví plot mezi jejich dobrem a naším zlem, ale ve skutečnosti si
už stavějí sami pro sebe klec. Chtějí ohradit nás, chtějí nás separovat
a oddělit od jejich slušné společnosti, ale spíš už oddělují sebe sama
ve svých slonovinových věžích. Četl jsem toho hodně o totalitních
režimech. Ano, velcí Hitleři i Stalinové chtěli mít kontrolu nad
myšlením svých oveček. Chtěli aby lidé přemýšleli po jejich, aby
chápali a tleskali jejich vizím, chtěli, aby je lidi milovali tak moc, že by
za ně byli ochotni umřít. Kontrolovali média a kontrolovali, jestli tam
nemají nějakého závadného člověka, co má závadné smýšlení. Ale
nelikvidovali lidi za hloupou formulaci. Nelikvidovali fotbalového komentátora
za to, že řekl o černochovi, že je černý. Nelikvidovali svoje vlastní
filmové celebrity za to, že jejich slova vyzněla poněkud jinak, než bylo
zamýšleno.
Dneska stačí jakákoliv chybička, jakákoliv odchylečka, jakákoliv hloupá
formulace… a je konec. Tohle se dělá vždycky, když je režim v posledním
tažení. Když režim v paranoie očekává neustálé osvědčování
pravověrnosti tím, že budete přikyvovat stále šílenějším kravinám.
Věrnost až za hrob, věrnost za hranice zdravého i nezdravého rozumu,
věrnost bez přemýšlení. To už konec nebývá daleko.
Je to vlastně hrozné plýtvání… Proces odpadání od majnstrýmu je zcela
jednosměrný a stále zrychluje, ale my tyhle odpadlíky vlastně skoro
neintegrujeme. Necháváme je napospas tam někde na půlce cesty. Už vlastně
nejsou líbodémo, už v podstatě mají na svět stejný názor, jako my, jen
si neosvojili všechny ty naše nepsané rituály, kterými se rozpoznáváme.
Ještě se nenaučili náš jazyk, nenaučili se naše zvyky, neznají náš
svět. Tvrdost našich výroků je ještě pořád trochu děsí, protože je
tím dvacet let mééédia strašila. Už vědí, že nechtějí Fialu, ale
ještě stále nechtějí ani Babiše, ani Okamuru, ani Rajchla, ani Šlachtu,
ani Macinku, ani Vondráčka, ani Konečnou.
Znáte to… kdo volil Fialu? Všichni. Kdo je spokojen s jeho prací? Nikdo.
Kdo ho ale přesto bude znovu volit? Všichni. Proč? Protože není možné
setřást dvacet let liberální propagandy během krátké doby. Nota bene,
když se těmhle lidem spíš posmíváme, než abychom jim nabídli jídlo a
nocleh. Teď ze všeho nejvíc potřebujeme iniciativy, které by rozptýlily
strach liberálních odpadlíků z naší národovecké scény. Potřebujeme jim
vysvětlit, že fakt nežereme děti a nemodlíme se obličejem ke Kremlu.
Trochu se obávám, že to dopadne jako vždycky… ausgerechnet přesně ve
chvíli, kdy budu mít našetřeno dost na první dezolátské komunitní
centrum, tak bude pozdě a ta naše soft občanská válka začne být poněkud
horká… A nebo už budou všichni překabátění a za pár let zjistíme, že
nám vládnou stejní lidé, jen mávají jinou vlajkou. (Samozřejmě, ne
českou) S lidmi, kteří přišli o liberální iluze se spíš domluvíme
přes portské a bůček, než přes vychvalování našich oblíbených
kandidátů do europarlamentu. Tohle je totiž na celé té mediální
sviňárně nejhorší. Českotelevizní strašení funguje ještě dlouho
poté, co jí přemýšlivý liberál přestal věřit.
Čeká nás úkol vysloveně migračního typu. Musíme přijmout a integrovat
liberály z druhé strany. Ať ten odchod od majnstrýmu zůstane stejně
jednosměrný, jako doposud. Musíme to udělat lépe, než jak to zvládli
Němci s Turky a Francouzi s Afričany.
Je to těžké… obstát v uplynulých letech proti mediální přesile, k tomu
bylo zapotřebí se semknout do vysloveně sicilských klanů. Bylo zapotřebí
ostražitosti, naše skupiny byly profízlované až běda. Pokud k nám od
liberálů někdo přišel, tak se zlými úmysly. Teď média zeslábla a my
zesílili. Ukázalo se, že jsme v lecčem měli pravdu. Ukázalo se, že
liberálové v lecčem lhali a jejich média přestala dělat novinařinu a už
investují jen do propagandy. Ukázala se neschopnost liberálních politiků.
Co měl být triumf liberalismu, to je jejich hrobem. Už nemůžeme být jen
semknutá malá skupina. Jestli nechceme skončit jako komunističtí disidenti
po Plyšáku, je nejvyšší čas, zvládnout integrovat spousty lidí ala Jakub
Vágner. Teď to teprve pořádně začne.