Líbil se mi tento příspěvek. Docela dobře vystiženo.
Štěpán Vostatek
Návrhy pro vás
·
otenSrdpso24
h
58392h3m
3
uf1t1m6im230t15l6hu9u9cgi1a3
1
h75gt210
·
ZMRZAČENÁ GENERACE
Je mi už hodně let a tak ledacos pamatuju, ale takhle zmatenou a
sešněrovanou mladou generaci vnímající svět podle jedné šablony, si
nevybavuji. Od nepaměti byla mládež rebelem, iniciátorem něčeho
revolučního, vzdorem zaběhlého stereotypu a konzumu. Dnes tu máme místo
rebelů poslušné stádo navlečené do jedné uniformy, stojící v jednom
šiku, v jedné řadě, se sevřeným hrdlem paralyzováné strachem projevit
svůj vlastní názor, aby neupadli v nemilost svých vrstevníků. Zoufale
chybí osobnosti. Všichni zpívají jednu a tu samou písničku. Na hlavě
mají střih podle jednoho kastrolu s blatníky kolem uší a trávníčkem na
šešulce a pod tou šešulkou nosí v hlavě uniformní názory a nacvičené
slogany jako např. ten o „nejostřejší tužce v penálu“.
Ze všech stran se na mládež valí jediný správný názor úžasného a
všemi velebeného jakože hodnotového demokratického západu, cpaného jim do
hlavy pod tlakem nejen médii, ale i rodiči a kantory jako něco samozřejmého
o čem se vůbec nepochybuje. Není před tím úniku. Mladí tomu bohužel
podlehli v takové míře, že se až tají dech. Naletěli. S velikou
horlivostí se bijí v prsa jak jsou prozřetelní a uvědomnělí, aniž by si
uvědomili, že podporují paradoxně nejhorší gaunery a kolaboranty, kteří
je pro svůj zisk ženou do zákopů. Než by se pozastavili nad nepochopitelnou
nenávistnou rusofobií našich dřívějších spojenců, budou raději
demonstrativně velebit Hitlera, vlastence nazývat flastenci a dezoláty, těm
co chtějí mír, říkají chcimíři a těm co hájí české zájmy a
odmítají diktát EU-říše, označují dokonce za kolaboranty. Mají svět
obrácený vzhůru nohama a v hlavě tak strašlivý zmatek, že z toho
naskakuje husí kůže. Jak ale má naše mládež procitnout, když jim do toho
guláše zaboří čumák vlastní rodiče, protože nepotřebují mít děti za
rebely, aby jim nenarušily profil oddaného prozápadně orientovaného
člověka souznějícího s nadřízenými v práci a neohrozily jejich
kariérní růst s luxusním příjmem. Nejhorší jsou kantoři a ředitelé
škol. Zpronevěřují se svému poslání nejen děti učit, ale také
vychovávat. Místo toho je sprostě neomluvitelně zneužívají. Rvou jim do
hlavy všechnu tu zmrzačenou krvavou antidemokratickou prozápadní ideologii a
brutální lži o historii našeho národa a vedou je k nenávisti k RF, která
se teď nejvíc nosí, jen aby neupadli v nemilost podobně jako učitelka
Bednářová. Ochotně a horlivě natlučou svým žákům a studentům do hlavy
všechny ty zhovadilosti EU-říše o sto pohlavích, o duhové a zelené
ideologi, vedou je k rozvratu naší země a ani si nejsou schopni uvědomit,
že to co páchají je kolaborace. Naženou studenty na náměstí bojovat za
něco, čemu ty děti ani nerozumí, ani rozumět nepotřebují, protože dělat
bugr na náměstí je tisíckrát lepší než dřepět ve škole. Vždyť i
dětem samotným, když se na tom náměstí rozhlédnou kolem sebe, musí být
přeci jasné, že jsou tam jen jejich vrstevníci, adolescenti a z dospělých
jen učitelé, ředitelé s pár opozičními politiky radujícími se z kulisy
budící falešný dojem pobouřené nespokojené veřejnosti. I těm dětem
musí přece docvaknout, že kdyby tam ony nebyly, náměstí by zelo
prázdnotou.
Nechápu co se to s našimi dětmi stalo. Vždyť nejen my starší, ale
všechny mladé generace co pamatuju, jsme měli v sobě vždycky něco jako
radar, kterým jsme hned na první dobrou rozpoznali manipulaci, faleš,
intriky, byli alergičtí na účelové postrkování k něčemu, co se
příčilo přirozenosti.
Nikoho z mladých neodsuzuji. Každý z nás si v mládí nějak nabil čumák
při hledání správné cesty, ale tady to už opravdu zavání slepou uličkou
ze které není návratu. Poslední dobou mě naplňuje radostí procitání
spousty mladých lidí, kteří už celé to falešné divadlo prokoukli.
Pochopili jak strašně je jimi manipulováno a vyskakují z rozjetého vlaku
jedoucího do pekel. Oslovují své vrstevníky a získávají je k činnosti
pro vznikající nadějná revoluční uskupení jako je třeba „Restart“
Adama Šejny. Tihle mladí jsou obrovskou nadějí pro naši zemi, protože nám
starším už nikdo nevěří. Jen se bojím, jestli už není pozdě. Vymýtit
z mysli mladých všechnu tu zasetou nenávist demagogii a obdiv k Západu
hraničící s fanatismem a zavánějící dokonce pohrdáním svojí vlastní
zemí, nebude vůbec snadné. Obávám se, že už to zašlo tak daleko, že
dřív než procitnutí, přijde krutý trest a po něm bolestné vstávání z
popela.
2
