Po roce 89 tady byl - oproti tomu Západu- největší deficit kultury, a to
v nejobecnějším slova smyslu. Všichni se chtěli mít jako na Západě, mít
platy jako mají Němci, kultura se nějak opomíjela. Dnes je vidět, že i v
tom se hodně změnilo. Stačí se projít nějakým satelitem, kterých je
kolem velkých měst plno a podívat se na architekturu rodiných vilek a domů.
Je to něco úplně jiného než bylo před třiceti lety.
Komunisté se to snažili nazvat podnikatelským barokem. Jenže Werich kdysi
prones, že "baroko je přece pěkné pro oko". Je tady ve společnosti mnohem
větší vkus než byl kdysi.
Pokud se týče náboženského života, tak ten skoro vymizel. Před 60 lety
touto dobou byly navečer májové v kostele. Kostel byl ve všední den plný
lidí, jako v neděli. Dnes už se ani májové nekonají. Náboženství v
lidských dějinách lepilo společnost dohromady. A to nejen ve středověku.
Chabá účast na bohoslužbách je dokladem krize náboženství. A tato krize
může (v budoucnu) být pro společnost fatálnější než nějaká
ekonomická krize.