Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

V roce 1963 možná tak v Praze, ale na Moravě nikoliv.
Vzpomínám si jak jsem každé ráno před vyučováním chodil do místního kostela ministrovat. Po mši jsem někdy s farářem chodil zaopatřovat nemocné. Byla ještě tma a já šel v rochetce s lucernou a zvonečkem. Když šel někdo proti nám, tak jsem zvonečkem zazvonil a lidé poklekli a pokračovali v chůzi až jsme přešli. Do školy jsem pak přišel třebas o dvě hodiny pozdějí, nebyl to problém, byl jsem automaticky omluven. Tak vypadal život v šedesátkách na východní Moravě.
V 70.letech byla už úplně jiná situace.Lidé vzpomínali na dobu 50.let kdy se dřeli prakticky zadarmo. Možná taky proto, že ( z náboženství, z kostela) věděli že se nesmí flákat, že lenost je hřích. Tehdy ještě nebyla nároková společnost a zadarmo nikdo nic nedostal.

Knihy Mńačka,Śkvorec­kého,Kundery,Hra­bala,či filmy Formana,Vláčila a Chytilové,nebyly jenom pražskou výsadou.Vztah k církvi byl individuální-kupříkladu já jsem v Praze chodívala do evangelické nedělní školy.

Na moravském venkově na začátku 60.let minulého století byl život z víry masovou záležitostí. Samozřejmě, týkal se především málo vzdělaného venkovského obyvatelstva , které tehdy na venkově naprosto převažovalo.

Dnes je úplně jiná situace. Na bohoslužby dochází méně než 10 % obyvatel. S tím rozdílem, že jde většinou o vzdělanější lidi.

Odnáboženštění společnosti však nebylo (jen) dílem komunismu. V 50.letech, v době pronásledování věřících, byl odliv z kostelů malý. Nastal až v 60.letech. Podobné procesy byly i na Západě.

Češi měli k víře vždy zcela specifický postoj, i za první republiky, Rakouska - Uherska a dávno předtím. Bohužel v mojí generaci ( škola v 70tých a 80tých letech ) se o duchovnu, Bibli, atd. ve školách vůbec nemluvilo, na rozdíl od stávek v Bulharsku v 19tém století, které jsme se museli i s daty naučit. Člověk to doháněl samostudiem. Socialistické školství u nás bylo zaměřeno vychovat z člověka výrobní nástroj, ne svobodnou bytost.

Někteří rodiče nejspíš nechtěli dětem návštěvou kostelů ještě víc komplikovat situaci - už takhle složitou poučkami,o čem nesmějí mluvit na veřejnosti. (Mě to evangelictví prošlo,v rodině polit.vězně už se nic moc pokazit stejně nedalo.)

Je zajímavé, že Češi byli v 19.století více nábožensky orientováni než Němci. Na bohosloveckých seminářích převažovali česky mluvící studenti nad německy mluvícími. Všiml si toho i Hitler, který varoval před odnárodňováním Němců v tehdejším Rakousku z kazatelen. A nejen Hitler, ale i někteří představitelé vrcholné aristokracie, třebas Ferdinand Habsburský, si toho všimli a dokonce to i vítali.
Němci byli více ovlivněni skeptickou filosofií Nietzscheho, Schopenhauera než Češi.
Vše se ale otočilo ještě před první válkou, s nástupem mladočechů. Vítr z Německa dofouknul do Čech.

Když vidíme,co lze ve jménu víry napáchat,má oddělení státu a církve svoje jednoznačné výhody.Zejména v demokracii,kde si každý může svoji cestu víry bez překážek najít.

Byl to i vítr z Francie a Ruska, tehdy se mluvilo o osvobozeném člověku. Je fakt, že německé nacisty křesťanské náboženství vůbec nezajímalo. To židovské považovali za předchůdce marxismu. Logiku to nemá, ale je to tak......

Národní socialisté v Německu byl extrém a to z 20.století.
Vytvoření moderního národa ( Němců, Čechů, Slováků, Italů...) nebylo v 19.století zas tak jednoduchou záležitostí. Souviselo to se společenským vědomím, které v těchto zeměpisných šířkách bylo dáno konfesně. Vytvořit ze Slováků národ, zavést spisovnou slovenštinu znamenalo překonat na Slovensku konfesní rozdíly. Evangelíci na Slovensku chtěli slovenštinu kodifikovat jinak než katolíci.
Podobné to bylo na dnešním území Německa, Prusko byl evangelický stát, ale chtěli se rozšířit o další německy mluvící země, obydlené katolíky.
Rovněž na území Itálie byl Papežský stát a papež chtěl nadále hrát rozhodčí roli na Apeninském poloostrově a Garibaldi si to představoval jinak. Výsledkem byla občanská válka a vznik ministátu Vatikán.
V Rakousku chtěli v roce 1848 Velkoněmci spojit Rakousko s Pruskem a vytvořit Německo. To se samozřejmě nelíbilo Habsburkům, kteří chtěli zůstat u moci. Spory se rychle přelily do náboženské oblasti a Bismarck vyhlásil katolíkům kulturní boj. Za pravé náboženství národa, ve kterém se narodil Luter, bylo prohlášeno protestantství.
Náboženské spory od německy mluvících obyvatel se přelévaly k Čechům. Mladočeší označili katolickou konfesi za náboženství cizí Čechům, za autentickou označili českou konfesi a Husa. Tím vyvolali podobné spory které běžely v Německu.
Mladočeši sice zanikli, avšak stali se inkubátorem českých politických stran: především národních socialistů a agrárníků. Ti pak převzali rétoriku a program mladočechů, která pak ovlivnila strany poúnorové Národní fronty.