,
Honza-Vichr
Já jsem to také měl rád, připadalo mi to hrozně komické a třeba budovatelské písně z tlampačů, alegorické vozy, projevy plné frází, atd. mě dokázaly rozesmát víc než nějaká komedie. Bylo to tak blbé, absurdní a nepravdivé, až to dostalo nový rozměr.
Ta výstava v roce 1942 zřejmě vcelku pravdivě informovala o životě v Sovětském svazu, rozhodně lépe a objektivněji než Julius Fučík, ale život a poměry v Protektorátu a Německu brala jako v pořádku. Ale nebyl jsem tam, nemohu hodnotit.
Taky jsem chodil, nosil jsem svoje malé kluky na rameni a je zajímala hlavně cukrová vata. Pamatuju si na to jásání, před Grandhotelem v Brně stál rozhlasový vůz a na střeše rozžhavený reportér zdravil tu naše zdravotníky, hned zase naše hrdinné kováky.
Když šli se psy naši Svazarmovci tak zavolal na celý prostor. "Zdravíme naše gynekology" a průvod byl na čtvrt hodiny v pwdeli, všichni seděli s transparenty na zemi a nemohli smíchem dál....
