Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

V padesátých letech byly na vsi jiné starosti než prvomájová manifestace.
Já byl na 1.máje pokřtěn, Otec mi o tom vyprávěl, byl členem JZD a dostavil se pozdě do práce na pole. Skupinář se ho ptal, kde že byl. On že v kostele. Proč, když přece není žádný svátek ? On mu odpověděl, že byl na křtu syna.
Z tého historky je vidět, že na vsi lidé světili jen církevní svátky, a první máj za svátek nepovažovali. Pole v té době byla plná lidí a tak tomu bylo na prvního máje jako v jiné všední dny. Nejen v 50. ale i 60.letech.

První máje byly v 50, a 60.letech městskými svátky. Moje teta bydlela ve městě a prý se na 1.máje běžně v domácnostech tehdy klepaly řízky a pořádal se slavnostní oběd.
To vše v 70.letech začalo upadat a lidé, zvláště ve velkých městech, odjížděli na chaty.
A to vše se masově projevilo po převratě. Prvomájové ulice se staly kolbištěm anarchistů a fašistů, komunisté hráli spíš menšinovou roli. A většině ty průvody nechyběly, prodloužili si víkend a odjeli do přírody.

Byly to svátky přetvářky. Ze začátku nevím, to jsem nebyl na světě, ale v 80tých letech se svět zcela změnil a chtít po lidech, aby se chovali a jásali jako v letech padesátých, že mají práci a jsou vedeni KSČ, bylo úplně mimo. Čeští komunisté si zřejmě mysleli, že se svět navždy zastaví v sedmdesátých letech, což byl zlatý věk normalizace a přestane se vyvíjet. Přestali se měnit a vyvíjet jen oni sami

V padesátých a šedesátých letech existovalo jakési nadšení, v 70.letech to už většinu lidí politika otravovala. Neviděli v tom žádné východisko.
V roce 89 to byl krok do neznáma, možná do tmy.