Paroubek tím, že byl tak autoritářský, si nedokázal udělat v politice
kamarády. Kamarády měl jen ve světě kolotočářů a hoteliérů. Když
přišel s vlastní stranou, byl už osamělý a neměl v ní osobnosti.
Později skončil jako bizarní postava, která v růžovém svetru propaguje
jakousi vlastní, pseudočínskou sestavu cviků na duševní rovnováhu.
Neměl za sebou žádnou vizi nebo ideu, byl vlastně blízko normalizačnímu
stylu života, mít plný bachor a klid na práci. Dodnes jsou zemanovci,
havlovci a klausovci, ale pokud vím, žádný paroubkovec. Ke cti tehdejšího
prezidenta Klause slouží, že si od Paroubka držel velký odstup, nebylo to
žádné "já na bráchu" jako Zeman s Babišem nyní.