Já zažil rok 1968, kdy se poměry trochu uvolnily a k podnikání se
dostala řada pochybných existencí. Třebas v Brně vzniklo stavební
družstvo Student, které vybralo zálohy od zájemců aby nakonec postavilo
byty jen pro své vedení a několik dalších jednotlivců, jako třebas pro
jednu slečnu, která se vyspala s předsedou družstva. Byl to takový
H-systém, který trval jen rok. Družstvo pak bylo integrováno do většiho
družstva a dost marně se dohledával jeho majetek.
Můj šéf v práci byl takový podvodník, dokázal by člověka přesvědčit,
že má na ruce šest prstů. Zaujímal však v systému dost nízkou posici,
ale kdyby dostal příležitost po roce 89, mohl by se stát ředitelem banky
či akciové společnosti. A způsobit takovou defraudaci jaká by otřásla i
postavením vlády.
Vývoj už v prvních měsících po převratu ukázal na absenci veřejné
morálky ve společnosti. Lidé ve většině očekávali od Listopadu blahobyt,
nikoliv spravedlnost. Ti kteří měli z listopadového převratu obavy, tak za
měsíc, dva měli starost kdy budeme mít platy jako mají (západní)
Němci.
Jezdím na dovolenou do Itálie už nějakých 15 let. Před těmi lety byl dost
viditelný rozdíl mezi českými a německými rekreanty. Dnes už vidět
není. Jenže spokojenosti u nás není a navíc je vidět, že si žijeme nad
poměry. Německá ekonomika má jíný výkon než ta česká a tak se nelze
divit, že žijeme na dluh. A dluhy lidem zas tak nevadí, jako nevadí absence
veřejné morálky. Nespokojenosti obyvatel se tak nelze divit.