Jak to bylo doopravdy, bez zášti a debilních invektiv?
Kyjev pod tlakem hrozícího bankrotu země odmítl 21. 11. 2013 podepsat na
summitu ve Vilniusu nevýhodnou asociační dohodu,1 která by znamenala pro
Ukrajinu pouze další problémy a ekonomickou šokovou terapii. Výše
zmíněný summit Ukrajina – EU byl ze strany Evropské unie trestuhodně
špatně připraven. Asociační dohoda byla sepsána až hrozivě nevýhodně
pro Ukrajinu a jako bonus přinášela výrazná omezení pro jediný
konkurenceschopný sektor ukrajinské ekonomiky, kterým bylo
zemědělství. Neobsahovala ani příslib odstranění vízové povinnosti,
natož hospodářské pomoci zemi, která stála a stále stojí před
bankrotem. Přitom volný vstup levného a často i kvalitnějšího unijního
zboží by přes volnou hranici s Ruskem ničil nejen ukrajinskou výrobu, ale
i ruskou – což vedlo Moskvu k varováním, že svoji obchodní hranici
s Ukrajinou uzavře. To vše v situaci, kdy statistiky říkaly, že
závislost Ukrajiny na obchodu s Ruskem je vyšší než na obchodu
s Evropskou unií. Už před summitem ve Vilniusu tak byla pro ukrajinskou
vládu matematika jasná: Kyjev potřebuje 160 miliard eur a EU nabídla pomoc
ve formě půjčky ve výši 620 milionů eur.3 V takovéto situaci by
asociační dohodu nepodepsal žádný trochu odpovědný státník.
Teprve v této chvíli, když summit Ukrajina – EU selhal, přišla Moskva
s nabídkou půjčky 15 miliard dolarů a nižší cenou za plyn Kyjevu.4
V situaci prakticky prázdné státní pokladny byla volba vlády Mykoly
Azarova jasná.
Kdo střízlivě uvažující to může označit za
vydírání?