Celoplošný průběžný systém penzijního pojištění hrazený státem je nejdražší možný způsob. Trochu jsem se před časem o to zajímal a nenašel jsem ani jednu zemi, kde by to byl jediný způsob, vždycky je k tomu aspoň nějaké připojištění.
Průběžný systém bývá obvykle jen pro státní zaměstnance, tedy pro ty, kteří byli přijati tzv. na definitivu, tedy jak se říkalo za první repuibliky "pod penzí". To byl významný bonus k pracovní smlouvě nebo ke jmenování. Měli to policisté, řídící učitelé, notáři a soudci apod.
Když odhlédneme od toho, že u nás ve skutečnosti žádné pojištění na penzi neexistuje (pojištění je obchod s rizikem), ale že platíme cosi jako penzijní daň, chybí v tom povinnost pro zaměstnavatele. Za první republiky měl každý pracující pracovní knížku, do níž zapisoval zaměstnavatel, že odvedl příslušnému penzijnímu ústavu pojistnou částku.
Výše pojistného se vázala ke smlouvě a ke kvalifikaci pracovníka. Mám tu na ukázku jednu takovou knížku, kterou měl domovník mého prastrýce. Jednoduché a snadno kontrovatelné. Ale hlavně to nebyly státní peníze, zaměstnavatel mohl takové výdaje odečítat od daní. Nevím, co vymýšlíme, podobně to funguje dnes v USA, vím to, protože tam mám příbuzné.