Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Máte pravdu oba. Rozdělená společnost byla vždy. Znal jsem lidi z obou světů, ty co byli spokojeni a nechtěli změnu, i ty, co v tom nechtěli a nemohli žít.

Jen musíme zdůraznit,že nespojenost se týkala politického zřízení.I v totalitě totiž lidé mohou prožívat svá soukromá štěstí.(To aby mě zase někdo zbytečně nelitoval.)
Kdo si dokázal nalít čisté víno,nemohl přeci nevidět,v jaké lži to žijeme.

To se dá říci v jakémkoliv společenském uspořádání.

Dokonce i ve válce.

Třebas ten voják z Remarquova románu "Na západní frontě klid". Byl na dovolené u maminky (která měla rakovinu) sešel se se sousedy v hospodě a nakonec těšil se na konec dovolené a odjezdu na frontu. Za svými, tam se cítil doma!

V krizových situacích se navazují pevné vazby.Skutečně nejlépe to dokázali popsat dva velikáni slova- Remarque a Hemingway.(Vždy jsem si na ně vzpomněla,když muži vyprávěli o vojně.Občas se to přihodí i se spolupacienty v nemocnici.)

Třebas takový Mussolini jednou vyřkl, že válka je pro muže tím co je pro ženu mateřství.

Nekterym se darilo dobre, zili ve svem vlastnim svete a o ten venkovni se nestarali, jini zas si vsimali, jake maji na zapade vymozenosti a nebo byli vystaveni rozlicnym represaliim a ti pak odchazeli.Ti, kterym bylo v socialismu ublizovano, ti pak byli spokojeni, prestoze meli radu tezkosti, nestezovali si, ponevadz vedeli, pred cim utekli, Byli i takovi, co odchazeli za dobrodruzstvim, mnozi z nich se pak vratili, uzili si ho uz dost a chteli mit konecne klid.

Snad jsem nepoznala člověka,který by na komunisty a tehdejší režim nenadával.A to bez ohledu na jeho životní úroveň-která se vlastně příliš nelišila.Ne každý to chtěl,nebo mohl řešit emigrací.

Na komunisty se moc nahlas nadacat nemhlo, plno lidi bylo spokojenych, vselijaci ti domovni duvernici a jim podobni byli jiste spokojeni, dostali moc a to jim stacilo, udavacu bylo vsude kolem dost.O tom se jim ani nesnilo, ze se jich nekdy nekdo bude bat a ze budou rozhodovat o zivote jinych lidi.To prave bylo to hnzsne na byvalem rezimu, Hrozna doba, kdo si stezuje na nesvobodu, mel by mit moznost si to prozit..treba v severni Koreji.

Evoluce vedla člověka k přizpůsobení. Bylo tady taky dost inteligentních lidí, kteří - navzdory propagandě- byli přesvědčeni o historické převaze kapitalismu nad socialismem. Jenže zároven si byli vědomi toho, že tehdejší politické uspořádání garantoval SSSR, který vlastnil atomové zbraně a dával jasně najevo, že změna uspořádání v Evropě je možná jen za cenu atomové války. Proto brali daný stav za dannost a bylo pošetilé se zajímat o to, jak žijí lidé třebas v Rakousku. Bylo to jako pátrat po mimozemské civilizaci.
Tak uvažovala většina lidí, za Protektorátu i za normalizace. "Obyčejní lidé" i třebas Husák.

Jenze si na ten system az moc zvykli a o nic uz se nijak moc nesnazili, ztratili schopnost srovnavat a proto dokonce i ti po 89. se casto citi zklamani.doonce i takovi vzpominaji s nostalgii na stare casy.

Jen připomínám,že minulý režim není ze zákona prohlášen zločinným pro nic za nic.Je to kvůli všem těm,které komunisté perzekuovali a věznili-a že jich nebylo málo! Takže moc prosím,abys nezobecňovala.
Pokud snad někdo vzpomíná s nostalgií,nemusí to být zrovna kvůli touze po návratu tehdejšího režimu.Faktem taky je,že jsme po r.89 udělali mnoho chyb,které někteří mylně přičítají na vrub demokracii.(Namísto třeba i sami sobě.)

Casem si na to zvykli a nedokázali si představit, že by to mohlo fungovat nějak jinak.
Pamatuji si debaty v podnikové sféře o transformaci v roce 1990. Málokdo věřil, že by tomu mohlo být jinak než bylo. Bylo by to přece proti zdravému rozumu ! Lidé v docela vysokém postavení si nedokázali připustit, že by třebas mohly být rozdílné úrokové míry, že volně směnitelná koruna znamená konkurenci zboží, které fabrika vyrábí. Lidé byli zvyklí, že vše se rozhoduje "nahoře". Ze by se dalo taky rozhodovat "dole" a hlavně za rozhodnutí nést zodpovědnost, tak to byla hudba z Marsu.

Já jsem takové lidi znal a vcelku dost. Všichni lidé nejsou charakterní, hodní, inteligentní a mravní. Ale třeba takový horník nebo zaměstnanec ČKD se lépe opravdu měl. A různí kádrováci, pomocníci VB měli moc, kterou by normálně neměli.

Do lidí,které člověk neznal,příliš neviděl a o politice raději nemluvil.Mohl narazit na provokatéra(jako kdysi můj táta.)

Byla to moc bezmocných. Páni se vytratili, všichni byli soudruzi. Každý - zvláště ti policajti - měli svého šéfa, kterého museli poslouchat. Nezávislost je sice v lidské společnosti dost obtížně definovaný pojem, ovšem v té socialistické byla jasně daná hirearchie.

Většina lidí byla ovládána všudypřítomnou propagandou. Odhaduje se, že západní vysilače poslouchalo nějakých 10 % populace.

a to aniz by si toho byli vedomi cilem propagandy je manipulace mysleni .

Lidi není možné totálně ovládat, tak jak to bylo popsáno v Orwellově románu 1984. Manipulace má své meze a ti manipulátoři jsou také lidé se svými slabostmi.

A kupodivu všichni lidé skutečně nejsou pitomci.

Západní vysílače poslouchala většina.Mladí zejména kvůli hudbě.
Všudypřítomná propaganda byla natolik přepálená a trapná,že fungovala naprosto opačně-všichni jsme obdivovali Západ a milovali Ameriku! V této souvislosti vždy připomínám fyzikální zákon akce a (proti)reakce,který funguje naprosto spolehlivě.

Většina lidí to neposlouchala. Bylo to vidět třebas z té černobylské havárie. V Brně, kde byla vidět rakouská televize, mléko skoro nikdo nekupoval. Po nějakou dobu se i prodávalo za 20 haléřů/litr . V Praze, kde signál kapitalistických televizí nebyl vidět, se mléko normálně nakupovalo.

Zapomínáte na rušičky.Kdo ale mohl,poslouchal.
Co se toho Černobylu týče,to už bylo za Gorbačova a zprávy nám ze Západu podávali naši emigranti.