Rozcestník >> Politika >> Diskuze k aktuálním zprávám

Tak zde nesouhlasím. jakékoli formy útlaku národa lze řešit v případě Ruska zcela jinými prostředky = dodávky ropy, plynu, obchod, žaloby k mezinárodním institucím. Zde na 99% platí problém červené čáry. Jak jsem psal jinde, ty se od konce 2.SV objevily 2x, jednou ze strany USA 1961-Karibská krize, podruhé ze strany RF v roce 2008, coby reakce na nabídku přijetí UA a Gruzie do NATO. Putin jednoznačně prohlásil, že nedopustí další rozšiřování NATO k hranicím RF. Snažil se získat na svoji stranu vládu USA, na které opakovaně chtěl závazek, že nebude podporovat přijetí těchto států do NATO. USA to odmítly, naposledy v listopadu 2021. Putin si prosadil svou využitím ustanovení charty NATO, která nedovoluje přijetí státu, který nemá urovnány vztahy se sousedním státem. Tak vyřešil Gruzii. A když narůstalo nebezpečí přijetí UA do NATO u Ukrajiny, zařídil si elegantní anexi Krymu. Povstání separatistů bylo z počátku spontánní, neorganizované Kremlem, později vojensky podporované. To jistilo zachování stávajícího rozložení sil NATO-RF. V okamžiku, kdy se vláda UA začala holedbat vybojováním území separatistů a Krymu svoji armádou, začal Kreml na hranicích soustřeďovat svá vojska a po selhání posledního pokusu řešit záležitost diplomatickou cestou, vydala se vojska RF dle vzoru invaze 1968 zjednat nápravu změnou vedení státu. To se nepovedlo, Vojska RF se postupně stáhla a vytvořila frontovou linii. Ukrajinci jásali, jak s Rusy vycouvali...

I v Karibské krizi to byla červená čára Rusáka - rozmístění tomahawků v turecku. je na to rusko tehdy reagovalo jinak, takže dotlsčilo i usa k pro změnu "jeho červené čáře"

Zásadní a neokecatelný problém je v rozdílu, kdy v karibské krizi už ty trakety byly navezeny a náváženy, fyzicky (a vida, bohatě to stačilo zastavit až v té chvíli objektivního fyzického navážení raket jednou i druhou stranou)

zatímco "dnes" se psychopat posral v situaci, kdy se nic uvedeného NEDĚLO A NEMĚLO DÍT.
Tudíž je jediným viníkem toho všeho.