Vzdělaností by se mělo dospět k vědomí míry vlastní spotřeby a nepřekračovat ji. Tedy dobrovolně. Koupím si (či vyrobím) jen tolik salámu, bez ohledu na jeho cenu, ale jen tolik, kolik mohu reálně sníst (spotřebovat nebo prodat). Budu mít jen tolik majetku, třeba luxusního, který reálně potřebuju k vlastní obživě a obživě mé rodiny,ale nebudu hromadit další luxus.
Ovšem ekomické systémy jsou dnes zařízené na růst všeho, to je dáno rozvojem technologií, ale spolu s tím by spotřeba věcí měla klesat a ne růst. To je elementární vada kapitalismu i v oné komunistické verzi (Čína například).