Po konci 2.sv.války zdiskreditovanému Slovensku ten dualismus vytrhl nepříjemný trn z paty.
Ceši si namlouvali, že válku vyhráli. Slováci museli být potichu, svým
chováním za války a během voleb v roce 46 jen popudili Stalina.
Jenže Ceši na svém vítězství ve válce trvali a chtěli s Ruskem jednat
jako rovný s rovným. Brežněv je poučil, že válku prohráli a začal
preferovat Slováky, kteří po srpnu 68 Cechy předběhli.
Češi si namlouvali akorát to,že byli osvobození od německé okupace a logicky i po právu se zařadili do tábora vítězů nad nacismem.
Ceši byli v té době trochu retardovaní. Došlo jim to totiž až v roce
1968. Slováci měli v roce 1945 na výběr: Stát se další sovětskou
republikou, anebo částí Česko-Slovenska.
Když měli na vybranou Slováci, měli tehdy i Ceši. České země zůstat na
Západě, anebo jako Česko-Slovensko v Rusku. Chtěli zachovat Česko-Slovensko
a tak skončili v Rusku. Byli v podobné situaci v jaké jsou dnes Ukrajinci.
Ukrajinci si hrají na vlastence, trvají na nedělitelnosti Ukrajiny a tak
skončí v Rusku.
Samozřejmě že je to dnešní pohled. Lidé v roce 1945 nevěděli co přinese budoucnost. Tak jako v roce 1918,1938. Přesto by měli lidé mít v sobě jakýsi kompas.
Směru jejich kompasu se ale vůbec nedivím,je naprosto pochopitelný.Ale o tom už jsme si psali,jen bych se opakovala.
Ten kompas, jak vidět, ukazuje stále stejný směr. Ten slovenský kompas asi ukazuje jiný směr, v roce 46 a i dnes.
Nesmíte dát na pouhé povrchní dojmy.Ofic.politika je zcela jasná.
A ty tři regionální politiky lidé nekritizují z lásky k Rusku.