Se svobodou informací lze jen souhlasit, ale má to jeden háček. Existují
takové informace, které jsou jednak nepravdivé, snaží se zkreslit
skutečnost a mohou zcela objektivně uškodit - např. nějaké pomluvy mohou
velmi uškodit zcela nevinné osobě, zničit jí žívot a těžko a dlouho se
vyvracejí.
Z historie známe příklady, kdy zcela vymyšlená zpráva vyvolala v lidech
neoprávněnou nenávist, davovou psychózu, útoky na zcela nevinné osoby,
běsnění a vraždění. Začínaly tak třeba četné židovské pogromy - ve
středověké Praze stačila k vyvraždění a vypálení velké části ghetta
zveličená zpráva o knězi, kterého zasáhl židovským chlapcem hozený
kámen. Francouzská revoluce začala útokem na Bastillu na základě lživé
zprávy, že tam vězní některé poslance. Nebyla to pravda, ale byli
povražděni obránci pevnosti a hlava jejich velitele nabodnutá na kopí byla
prvním náznakem věcí příštích. Někteří máme ještě v paměti, jak v
listopadu 89 zapůsobila nepravdivá zpráva o smrti jednoho z demonstrujících
studentů.
Dalo by se dlouho pokračovat, ale jde o to, že k určitému výběru
informací - které jsou důležité a které méně, které jsou pravdivé a
ověřené a které ne, které by mohly více nebo méně někomu škodit nebo
jej nevhodně nasměrovat - k tomu by vždy docházet mělo. Pokud možno s
posouzením zdroje a jeho uvedením.
Nebo je snad nějakým porušením svobody informací, když je zakázáno
schvalování holokaustu?
Obávám se, že dnes ti, kdo mluví o porušování svobody informací,
usilují o něco jiného - o svobodu šíření dezinformací, o překrucování
skutečnosti a zamlžení podstaty problémů.
Předmět diskuze:
Vlastní názor na aktuální téma, možno i s vložením odkazu na související článek.Samozřejmě bez osobních útoků,vulgarit a komolení jmen i nicků.
Máte nastaveno: řazení od: nejnovějších v stromovém zobrazení