Na tom není nic divného, má to jasnou logiku, kterou ovšem v Česku dost
velká část lidí nechápe...
Pracovat v podniku znamená být na úspěchu toho podniku existenčně
závislý. To znamená mít zájem na tom, aby podnik prosperoval. A ekonomika
nebývá vždy stabilní, objevují se výkyvy, poruchy v dodávkách energií,
poruchy technologických zařízení, živelné pohromy. Také mimořádné
nabídky limitované časem. To vše vytváří potřebu pracovat déle, než je
obvyklá pracovní doba. (Na uvědomování si těchto souvislostí svými
zaměstnanci vždy velmi usilovali oba Baťové, díky tomu i úspěšně
překonali hospodářskou krizi před cca 90ti roky.
Za socíku byl mezi zaměstnanci o práci přes čas docela zájem. Ve všední
den byl příplatek k tarifu ve výši 25%, v sobotu a v neděli 50%.
Běžně jsem měl měsíčně odpracováno 200-220 hodin